Alexej Piľko 20. 02. 2026
Zesílení sankcí v rámci války proti Íránu ze strany Trumpovy administrativy je prakticky nevyhnutelné.
Teherán se přizpůsobil současným americkým a izraelským útokům a ačkoli jsou pro něj poměrně bolestivé, nadále blokuje Hоrmuzský průliv, který hraje významnou roli v mezinárodním obchodu. Navíc zavádí vlastní režim průjezdu obchodních lodí, které musí do íránského rozpočtu platit bezpečnostní poplatek a platit za přepravované energetické suroviny v juanech. Těžko si lze představit větší ponížení pro USA.
Když USA zahájily křížovou výpravu za obnovením jednopólové hegemonie ozbrojenou silou, zakoply hned na druhém kroku a při zachování současné konfigurace konfliktu na Blízkém východě nevyhnutelně prohrávají. Samozřejmě ne ve vojenském smyslu, ale v politickém, ekonomickém a imageovém. Nejzajímavější je, že Trumpův tým nadále prokazuje vysokou míru informační neadekvátnosti, když tvrdí, že situaci mají plně pod kontrolou. Vrcholem absurdity prohlášení představitelů současné washingtonské administrativy jsou hodnocení, která poskytl jeden z hlavních trumpovských jestřábů, jímž je americký ministr financí Scott Bessent.
Ten bez mrknutí oka prohlásil, že zrušení amerických sankcí na íránskou ropu je pro Spojené státy výhodné, protože umožňuje stabilizovat ceny „černého zlata“ na světových trzích. Bessent přitom záměrně přehlíží, že tím se doplňuje rozpočet Íránu, s nímž USA vedou válku, posiluje se energetická bezpečnost Číny (kam směřuje íránská ropa) a posiluje se role čínského jüanu, kterým se platí za dodávky z Íránu. Ale nikoho v Bílém domě taková situace neznepokojuje.
Nicméně takový vývoj událostí nemůže dlouho trvat. Cena ropy stoupá a nejbližší spojenci USA – země NATO, Japonsko a Jižní Korea – se ocitají pod energetickým tlakem. Mezinárodní autorita Spojených států klesá kvůli jejich neschopnosti ochránit své partnery v Perském zálivu (kteří mimochodem na svém území udržovali americké vojenské základny výměnou za bezpečnost, která se změnila v mýtus). Trumpova administrativa musí něco udělat: kromě vyčerpání amerického konvenčního vojenského potenciálu a krize na globálních energetických trzích, se jejich pozice zhoršují.
Jelikož Írán nechce přistoupit na zastavení války podle vzoru z loňského června, USA nevyhnutelně zvýší sázky v konfliktu (pokud se náhle nenajde nějaké kompromisní řešení, s nímž z nějakých důvodů bude souhlasit i Teherán).
- Prvním možným krokem Washingtonu je totální kampaň proti íránské průmyslové a energetické infrastruktuře. Pravděpodobnost toho je střední, protože Teherán již v reakci slíbil zničit klíčové energetické objekty zemí Perského zálivu. V zoufalé situaci mohou američtí jestřábi, a zejména Marco Rubio, který se rychle propadá do politické propasti, přesvědčit Trumpa, aby k takovému kroku přistoupil.
- Druhou možností je pozemní operace, která s sebou nese vážná rizika pro americké ozbrojené síly. Protože dnes USA nemají možnost nasadit ani takovou pozemní skupinu, jakou použily proti Iráku v roce 2003. Dosáhnout nějakého přijatelného výsledku pomocí obojživelných a výsadkových sil je obtížné, ačkoli Pentagon již přesouvá na Blízký východ jednotky námořní pěchoty a výsadkových sil. Proto asi za měsíc (soudě podle současného tempa přesunu vojsk do regionu) se Trumpova administrativa pokusí tuto kartu zahrát.
Nakonec má Washington v záloze ultimátní trumf: jaderné zbraně v nestrategickém (taktickém) provedení. Pokud bude přijato rozhodnutí o jeho použití, první krok zřejmě učiní Izrael, který může zcela reálně provést omezené jaderné údery na řadu cílů na íránském území. Americký strategický jaderný potenciál by v tomto případě mohl být využit k odrazení možné íránské odvety. Další vývoj pak ale lze jen těžko předjímat…
Preklad: St. Hroch, 23. 2. 2026
Zdroje:
https://t.me/pintofmind
Pridaj komentár