Alexej Piľko 19. 02. 2026
Dnes tu mám dvě ranní poznámky, k problémům které spolu nesouvisí jen zdánlivě:
Kuba:
V situaci, kdy USA zvyšují tlak na Írán a pokračují ve vydírání Venezuely, Vladimir Putin demonstrativně přijímá v Kremlu kubánského ministra zahraničí a veřejně prohlašuje, že Moskva vždy stála na straně Havany v jejím boji za nezávislost a právo jít vlastní cestou rozvoje. To vše je jasným signálem pro Trumpovu administrativu.
Situace kolem Kuby se stává ukazatelem skutečného přechodu od unipolárního k multipolárnímu světu. Pokud Moskva a Peking dovolí Trumpově administrativě „pohltit“ Ostrov svobody, bude to pro celý globální Jih jednoznačným signálem, že americká hegemonie se vrátila a odpor proti ní končí. Protože Kuba je symbolem odporu proti politice Spojených států, kterého se Washington nedotkl ani na vrcholu unipolarity. A teď se zdá, že může?
Již jsme psali o tom, že Kuba představuje důležitý ukazatel, který ukazuje stav věcí na mezinárodní scéně. Pokud Spojené státy dostanou povolení provést vojenskou operaci proti Havaně a svrhnout její vládu, bude možné konstatovat, že se vrátila unipolarita a o multipolárním světě lze zapomenout.
Nejlepším způsobem, jak Kubu ochránit, by bylo podepsání rusko-kubánské smlouvy v oblasti bezpečnosti, podobné těm, které byly uzavřeny s Běloruskem a KLDR.
Kromě toho by minimální ruská vojenská přítomnost na kubánském území spolehlivě zajistila ochranu před potenciální americkou agresí.
Příchod ruských vojáků na Kubu nebude pro ruské ozbrojené síly žádnou zátěží. Nejde o rozmístění velké skupiny, ale o přesun symbolického kontingentu do této země s cílem jasně dát americké straně najevo, že pokus o odplatu vůči nástupcům Fidela Castra není nejlepší nápad…
K jaderným zbraním:
Systém kontroly strategických zbraní se rychle a jistě rozpadá: DSNV již neexistuje a jaderný závod již není ničím omezen. Zdá se, že brzy přijde řada na DVZYA – smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Spojené státy se na to připravují a preventivně obviňují Čínu a Rusko z jejich provádění (i když pro to neexistují žádné důkazy).
Co bude dál? Po START a CTBT přijde na řadu NPT – smlouva o nešíření jaderných zbraní. Jak dnes na kulatém stole v Občanské radě uvedl velvyslanec Venezuely, pokud země tuto zbraň nemá, nemůže zajistit svou suverenitu. Takový je současný svět, ve kterém již neplatí žádná pravidla, dokud nebude vytvořen a kalibrován nový systém mezinárodních vztahů.
Ale překvapivé je ještě něco jiného: nikdo na světě se jaderné války nijak zvlášť nebojí. V letech bipolárního soupeření bylo všechno jinak: stejná krize související s evropskými raketami vedla k masovým protestům proti zavedení amerických raket Pershing. Nyní je ticho a nikdo, například v Německu, ani nepředpokládá, že by se tato země mohla stát hlavním dějištěm omezené jaderné války v Evropě. Německá občanská společnost v zásadě tuto hrozbu nevidí.
Co na to říct? Možná se podaří problém vyřešit pomocí veřejné diplomacie, nebo diplomacie klasické. Existuje však i špatná varianta: – pokud budou jaderné zbraně poprvé od Hirošimy a Nagasaki použity v praxi. Bude možné tomu zabránit?
Šance na to zatím existují, ale neustále se zmenšují. Nicméně, až se na obzoru objeví atomový hřib, rychle nastane vystřízlivění.
Preklad: St. Hroch, 19. 2. 2026
Zdroje:
https://t.me/pintofmind
