V tuto chvíli neexistuje politické řešení.
Alexej Piľko 26. 11. 2025
Informační bouře ve světových médiích týkajících se jednání o urovnání konfliktu na Ukrajině zatím nic neznamená.
Zatím se jedná pouze o informační kamufláž, ale celkově je zřejmé, že původní „28bodový plán“ prochází úpravami. Vše nasvědčuje tomu, že Moskva v Anchorage počítala s tím, že výměnou za „flexibilitu“ v územních otázkách získá ústupky v bodech, jako je neutralizace ukrajinského státu, jeho demilitarizace a chráněný status ruského jazyka.
Tyto kalkulace se s největší pravděpodobností nenaplní. Zatímco v otázce odmítnutí vstupu do NATO ještě může dojít k posunům, v jazykové otázce a otázce redukce ozbrojených sil Ukrajiny se bude Kyjev bránit ze všech sil.
Protože učinit ruštinu státním jazykem znamená pro současný ukrajinský režim ideologickou porážku. A redukce ozbrojených sil navždy zbaví Ukrajinu možnosti hrát roli
protiruského předmostí.
V poslední otázce bude Kyjev tvrdě podporován svými evropskými spojenci. Pokud nebude existovat velká ukrajinská armáda, budou muset země Evropské unie nasadit svou vlastní, a většina současných Evropanů se do ozbrojených sil nehrne. Proto je pro EU jednodušší investovat do ukrajinských ozbrojených sil s cílem odradit Rusko.
Odmítnutí demilitarizace a statusu ruského jazyka jsou pro Moskvu absolutně nepřekročitelné hranice a je těžké očekávat, že v těchto otázkách ustoupí – co, kdyby snad ruská strana chtěla náhle vzdát plody vojenského vítězství, které se jí naskytlo? Proto budou jednání pokračovat ještě nějakou dobu, ale pokud Kyjev neustoupí, je pokrok nepravděpodobný.
Běh v kruhu pokračuje: zdá se, že plán „28 bodů“ čeká stejný osud jako ostatní mírové iniciativy. Důvod je jednoduchý: ukrajinská strana odmítá ustoupit v klíčových bodech, kvůli kterým Rusko zahájilo vojenskou operaci na Ukrajině. Protože sepsat 28 bodů, nebo i 228 je možné, ale pokud v důsledku „mírové dohody“ zůstane zachována téměř milionová ukrajinská armáda, Moskva nezíská své ústavní hranice a Kyjev si ponechá právo vstoupit do NATO, tak k čemu to všechno bylo?
Pokud se podíváme na vývoj situace kolem plánu Whitcroffa-Dmitrijeva, který je zároveň plánem Trumpa a plánem „28 bodů“, můžeme dojít k závěru, že se jedná o naprosto standardní životní cyklus. Nejprve USA projednávají s Ruskem nějakou mírovou iniciativu a poté ji navrhují Ukrajině. Ta do věci zapojí své evropské spojence, kteří mírové návrhy obklopí naprosto nepřijatelnými podmínkami. Podporuje je část amerického politického establishmentu. Dále vše skončí v koši.
Tak tomu bylo v Anchorage: setkání Putina a Trumpa – návštěva Zelenského a Evropanů ve Washingtonu – cesta Trumpa do Londýna – transformace aljašských dohod v nevýhodné pro ruskou stranu – nové sankce proti Rusku. Totéž platí pro „28 bodů“: oznámení plánu – jednání americké a ukrajinské delegace v Ženevě – setkání evropských lídrů na summitu „velké dvacítky“ a v Luandě – úprava mírových návrhů na pro Moskvu nepřijatelné – ztroskotání. Celkově to tak může pokračovat dlouho z toho prostého důvodu, že diplomacie je v urovnání konfliktu na Ukrajině zatím bezmocná. V tuto chvíli neexistuje politické řešení, pouze vojenské. Kyjev může uvažovat o ústupcích pouze v případě úplné ztráty Donbasu, dobytí Záporoží a postupu ruské armády k Dněpropetrovsku. Alespoň do té doby budeme sledovat opakování stejné neúčinné diplomatické kombinace. Samozřejmě, pokud někdo na ruské straně z nějakého důvodu „náhle nebude chtít upustit od cílů SVO“…
Preklad: St. Hroch, 26. 11. 2025
Zdroje:
https://t.me/pintofmind
https://t.me/s/dimonundmir
