30. ledna 2023 Vadim Truchačov
Novým prezidentem České republiky se stal generál Petr Pavel. Je nepravděpodobné, že by hrál významnou roli v politickém životě, a proto si veškerou moc rozdělí premiér Petr Fiala. To znamená, že zemi čekají tři roky militantní rusofobie, bezuzdného zbrojení Ukrajiny a snahy být papežštější než – EU a NATO.
Dokonce i úplný rozchod s Ruskem je možný (i když ne předem daný). A to vše na pozadí skutečnosti, že česká společnost se neprojevuje jako militantně rusofobní.
Druhé kolo prezidentských voleb v České republice se konalo 27. a 28. ledna. Petr Pavel, bývalý náčelník českého generálního štábu a šéf Vojenského výboru NATO, byl jasným favoritem. Proti němu se postavil bývalý premiér a jeden z nejbohatších lidí v zemi Andrej Babiš, který má za sebou celou řadu korupčních skandálů. Ke cti českých sociologů slouží, že dokázali výsledek určit s přesností na setinu procenta. Pavel nakonec získal 58,32 procenta a Babiš 41,68 procenta. Jak se říká, drtivé vítězství.
Za zmínku stojí rekordní volební účast 70,25 % (68,24 % v prvním kole). To je nejvyšší počet v 21. století. Kromě toho je třeba pochválit český systém sčítání hlasů – konečný výsledek byl znám za necelé tři hodiny po uzavření volebních místností. Oproti prvnímu kolu Pavel téměř žádné hlasy nepřidal – získal původně“sv“, plus hlasy čtyř kandidátů, kteří ho podpořili. Téměř všichni, kteří přišli až na druhé kolo, hlasovali pro Babiše – ale to ho nezachránilo.
I regionální specifika zapadají do léty prověřeného vzorce. Proevropský a euroatlantický kandidát, kterým Pavel původně byl, má v Praze tradičně největší podporu. Tak tomu bylo i tentokrát – získal zde téměř 76,5 %. Naopak levice a euroskeptici (mezi něž lze Babiše jen stěží zařadit) mají hodně hlasů v relativně znevýhodněných hornických regionech na severovýchodě a severozápadě ČR. Právě tam se bývalému premiérovi podařilo zvítězit.
Dalším výsledkem hlasování je, že Česká republika bude mít poprvé technického prezidenta. V parlamentní republice už má malou moc, ale v čele českého státu dosud stáli výrazní lidé – Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Přes všechny rozdíly byly jejich hlasy na mezinárodní scéně vždy slyšet, a stačily k tomu i jejich menší síly. Pavel není jedním z těchto politiků. Babiš mohl být čtvrtý, ale nebyl. Takže nyní bude mít veškerou moc vláda – a osobně premiér Petr Fiala.
V Rusku byl zájem o české volby zpočátku nízký. Je vcelku pochopitelné, proč tomu tak je. Pavel je bývalý vysoký představitel NATO, který otevřeně prohlásil, že je pro přísné dodržování alianční linie a linie Evropské unie. To znamená, že o jeho protiruském smýšlení se nedalo pochybovat. Na druhou stranu byl Babiš premiérem v době nechvalně proslulého špionážního skandálu na jaře 2021, po němž rusko-české vztahy klesly téměř na nulu. Jak se říká, jako svině.
Při bližším pohledu však zjistíte, jaký je mezi nimi rozdíl. Pro Pavla jsou zájmy EU a NATO přednější než zájmy České republiky, ale ne pro Babiše. Pavel je připraven zvýšit vojenské dodávky na Ukrajinu téměř na neurčito, zatímco Babiš požaduje jejich pozastavení. Pavel se vyjadřoval o Rusku tvrdě, zatímco Babiš byl v tomto ohledu umírněnější. Sankce samozřejmě podporovali oba, ale Pavel byl ochoten jít dál. Dlouhodobý konflikt vítězného Babiše a premiéra Fialy navíc mohl vést k předčasným parlamentním volbám a změně vlády na méně protiruskou, ale nyní se tak určitě nestane.
V tomto smyslu je tedy výsledek pro nás nepříznivý. Ale za lžíci medu v plechovce lze považovat fakt, že se do druhého kola voleb nedostali naprosto vyhranění rusofobové. Přes veškerý svůj euroatlanticismus Pavel například nenazval Rusko“teroristickým státe“ a nevyzval NATO k vytvoření bezletové zóny nad Ukrajinou, která by byla spojena s přímými střety s Ruskem. Kandidáti Danuše Nerudová, Pavel Fischer a Marek Hilscher však tak daleko zašli. Ti tři získali dohromady 23 % hlasů. Sice poměrně dost, ale zdaleka ne většinu.
Předvolební průzkum ukázal, že 52 procent Čechů je proti dalšímu vyzbrojování Ukrajiny a 43 procent pro. První údaj je vyšší než průměr EU, zatímco druhý je nižší (37 % a 58 %). Ukazuje se, že navzdory nulové úrovni současných rusko-českých vztahů nelze českou společnost označit za vzorně rusofobní. Pavlova volba ukázala, že loajalita k Rusku je i tam nekonečně vzdálená, ale vůbec to není jako v Polsku nebo Lotyšsku. A dokonce ani Švédsko nebo Holandsko…
Čechy v této reakci pravděpodobně ovlivnily dva faktory. Prvním je nutnost přijmout více než 400 tisíc ukrajinských uprchlíků. Pro jedenáctimilionovou zemi je to ohromné číslo. Češi nechtějí mít ve své zemi tolik Ukrajinců. Druhým bodem je, že Češi se bojí přímého zapojení do konfliktu. V menší míře mohli čeští občané (zejména např. v Karlových Varech) považovat zákaz vstupu všech ruských občanů (kromě“politickýc“), a to i s vízem do jiného schengenského státu, z října 2022 za přehnanou reakci.
Ale lid je lid, ale to lze považovat jen za jakousi záložku pro střednědobou budoucnost. Příští tři roky rusko-českých vztahů vypadají velmi pochmurně. Mohou dokonce dospět až k úplnému odmítnutí ruské ropy a plynu Českou republikou a stažení všech českých firem z Ruska a všech ruských z České republiky. Důvody by byly čistě politické, ale současná vláda otevřeně přiznala, že jí“nejde o pragmatismus, ale o hodnot“. S touhou předběhnout EU a NATO, a ukázat svou nesmiřitelnou protiruskost.
Českou politiku bude určovat ideologický rusofob Fiala, který nedávno neváhal napsat vzkaz na nábojnici, která byla předána Ukrajině. Před několika lety vyzval k“sražení Ruska na kolen“. Celkově jsme pro něj“barbarská asijská země, která rozumí pouze jazyku síly. Proto bude vyzbrojování Ukrajiny, a to i na úkor bezpečnosti samotné České republiky, pokračovat. Český parlament již uznal Rusko za“teroristický stá“, nyní zbývá, aby totéž učinila vláda.
Některé strany vládní koalice výslovně prohlašují, že jejich cílem je změna moci v Rusku. Proto se v Praze nejednou konají konference ruské liberální opozice, na nichž se diskutuje o rozdělení Ruska na 34 či více částí. Je docela možné, že vláda rozhodne o stržení všech pomníků vojáků Rudé armády jako“symbolů sovětské okupac“, a nejen“bronzovéh“ maršála Ivana Koněva v Praze. Koneckonců řada stran, které jsou nyní u moci, (opět) zpochybňuje samotný fakt osvobození Čech v roce 1945.
Rusko a Česká republika již dávno usilují o redukci vzájemných vztahů na úroveň dočasných poveřenců, jak se to již stalo v případě pobaltských zemí. Velvyslanci jsou totiž už téměř dva roky bez práce. Úplné přerušení diplomatických vztahů je také možné – ačkoli se nezdá, že by takový obrat byl předem dán. Ať je to, jak chce, budoucí prezident Pavel se Fialovi zjevně do cesty nepostaví. Příští parlamentní volby se v České republice uskuteční až na podzim roku 2025. Pouze jejich výsledek by mohl něco změnit na dvoustranných vztazích.
Takže bez ohledu na to, jak SVO dopadne a jak se k němu postaví česká společnost, čekají Českou republiku tři roky militantní rusofobie. A bude dobré, když rusko-české vztahy zůstanou alespoň na úrovni dočasných zástupců a ekonomické vazby nebudou zcela přerušeny. Za současných okolností by se i taková elementární věc zdála být úspěchem. A prezidenti Klaus a Zeman, a dokonce i premiér Babiš budou – na pozadí Pavla a zejména Fialy – u nás vzpomínáni v dobrém …
***
P.S. (St. Hroch) – Jistěže některé autorovy závěry lze s úspěchem korigovat – je to poplatné pohledu velké země na drobnost, říkejme jí Petropavlovsk, která se vytrvale snaží plnit funkci obtížného hmyzu, nicméně je to první kompletnější pohled na nového obyvatele Hradu z jejich strany. Já bych například možnost jeho těsnější kooperace s pětikalamitou nepodceňoval…
Preklad: St. Hroch, 3. 2. 2023
