Drony byly určeny pro elitu

„Strana míru“*) provedla svůj hlavní protiruský krok.
Andrej Perla 30.05.2023

Ke žhavé aktualitě útoku dronů na exkluzivní čtvrť ruského hlavního města – opět výborný analytik Andrej Perla, i opět vynechám otázky nevyléčitelně tupé tazatelky … (pozn.překl.)

Na frontě nebude žádná protiofenzíva. Neschopen zvítězit na bitevním poli se nepřítel obrátil k teroristickým útokům a vyslal drony proti sídlům Moskvy. Ukrajina je teroristický stát. Ale teroristické spiknutí je zákeřné. Útočí se na myšlení“elit“.“Strana mír“ je nucena učinit krok ke zničení Ruska. S čím Západ počítá a jak si můžeme být jisti, že se nepřítel ve svých výpočtech mýlí? O tom je náš program v tento těžký den.

Domnívám se, že musíme pochopit jednoduchou věc: – neexistují žádná přifrontová ani týlová města. Dnešní válka má takovou podobu, že jsme ve válce všichni. Dnes nepřítel bombardoval Moskvu stejně, jako tomu bylo v roce 1941, a k našemu štěstí, i stejně nepřesně a nikdo nebyl zraněn, takže dnešní nepřítelův útok byl neplodný.

My to máme tak, že velká většina dospělých lidí si naprosto jasně uvědomuje, co se děje, chápe, že je třeba pomáhat naší armádě a pomáhají jí. Podle ankety Tsargrad.tv:
• přes 70 % lidí říká, že buď už armádě pomáhají, nebo jí v blízké budoucnosti pomáhat budou – to jsou dobré 2/3 obyvatel.
• Dále 65 % dotazovaných v našem průzkumu říká, že nebudou souhlasit, pokud SVO skončí bez dosažení všech jejích cílů. My nesouhlasíme s dosažením míru za cenu ztráty, byť jen části naší země a máme za to, že všechna ruská území musí být osvobozena.
• Téměř polovina dotazovaných prohlašuje, že odmítne podporovat vládu země, pokud na něco takového přistoupí.

Takže lid ve skutečnosti chápe všecko správně, existuje vnitřní jeho jednota, existuje vnitřní mobilizace společnosti. Co nám ale chybí, to je signál se strany státní moci, že probíhá válka lidová. U nás místo písně „Ať se ušlechtilý vztek zvedá jako vlna …“ dosud potichu zpívají: – „Lež, země ohromná, lež a nevstávej…“. U nás se dosud protiví tomu, aby se lidé cítili být vojáky. Přitom je to ale válka, již lze vyhrát jen s vypjetím všech sil – nikoli panikou a křikem – ale klidným hrozivým vypjetím všech sil národa.

Vůbec nejsem přesvědčen, že akce byla propočtena VSU, ale že daleko důležitější a hroznější lidé na Západě se zabývají propočtem toho, jak konkrétně dokáží destabilizovat ruskou společnost. A velmi dobře vidí tento kontrast mezi tzv. „rozzlobenými patrioty“ a úsilím státní a regionální moci, administrátorů vnitřní politiky, jak jsme si zvykli je nazývat, nepřipustit toto lidové nadšení. Oni předpokládají – a to nikoli zcela chybně a bezdůvodně, že pokud udeří do tohoto slabého místa, a konkrétně na ty lidi, kteří věří, že šťastný předválečný život nikdy neskončí …

Mimochodem, dnes jsem mluvil s taxikářkou a ta mi řekla zajímavou věc: – že nejspíš ty drony přiletěly proto, abychom konečně pochopili, že probíhá válka, a že naše úvěry a pěkný život nejsou tím nejdůležitějším v životě.

Ano – oni udeřili na lidi, kteří mají za to, že úvěry, hypotéky, které je třeba splácet, možnost po večerech vysedávat v kavárnách, nejrůznější i-Phony a další atributy tohoto stabilního mírového, příjemného života, je to nejdůležitější a bojí se ten stabilní, mírový a příjemný život ztratit. Těm na Západě se zdá, že pokud na tyto lidi dostatečně tvrdě udeří, a dost silně je vystraší, tak tito budou požadovat na vládě a prezidentovi, aby to zařídili tak, aby ta hrůza skončila s tím, že jsme ochotni se vzdát. S tímto kalkulují protivníci.

Podíváme-li se na to, jak je organizována západní ruskojazyčná propaganda a její dceřinné struktury, tak vidíme, že se nám pokouší říci právě toto: – pokud se vzdáte, tak se vrátí váš šťastný, mírový život…

Ruský lid je ale mj. chytřejší, a chápe, že veškerý mírový život se bez vítězství nevrátí. Tento ruský lid ale musí od vrchnosti dostat naprosto jasný signál, že od toho nejvyššího, až po nejnižšího řídícího pracovníka to chápe stát stejně. Že žádný návrat k mírovému životu není bez vítězství možný, že žádná „partaj míru“ nezradí, že armáda bojující na frontě dostane vše, co potřebuje. A to nejen proto, že je to zapsáno v nějakých dokumentech, ale proto, že je to dnes základ ruské ideologie.
Pokud si zadáme otázku – Co potřebujeme k vítězství? – musíme pochopit, že:
• Potřebujeme ideologii, v níž ruský stát bude představen jako, po Bohu první hodnota pro každého občana Ruska.
• Potřebujeme ideologii, v níž bude zapsáno, že nemůžeš být občanem Ruska, pokud mu nesloužíš, pokud tato služba Rusku není hlavní a možná i jedinou tvojí hodnotou.
• Pokud tomu tak není – pak nejsi občanem Ruska a musíš být tohoto občanství neprodleně zbaven. Pokud jsi ochoten utéci ze země, kterou napadli, musíš být občanství neprodleně zbaven.

K mé velké lítosti, tam, v mocenských strukturách, jsou rovněž lidé různí a podle mého názoru to nejsložitější v naší situaci spočívá v tom, že procento lidí nechápajících reálnou situaci, je tam „nahoře“ zhruba stejné a jako ve zbytku společnosti. Jestliže například hrdě prohlašujeme, že podle našeho průzkumu cca 85 % obyvatelstva aktivně podporuje spojení s Donbasem, tak 15 % zůstává. A já se domnívám, že v nejvyšších patrech moci je rovněž cca 15 % takových lidí, kteří to nepodporují a velmi se snaží o návrat oné dřívější šťastné mírové předválečné existence nevyžadující žádné zvláštní vypjetí sil. A dokonce jsou ochotni pro to něco udělat. A toto „něco udělat“ se vyjadřuje slovem zrada.

Chci ještě říci něco důležitého: – protivník přešel k terorizmu. Že teroristický akt je zbraň na jedné straně strašně efektivní, protože je určena k rozsévání hrůzy, ale vždy a všude je to zbraň poražených. K teroristickým akcím se neuchylují ti, kdo jsou schopni vítězit na bojišti. Skutečnost, že protivník vsadil na teror, aby někde u Moskvy smontoval ony drony, vypustil je na Moskvu k zabití nějaké množství lidí – a nikdo z nás si není jist, že zítra to nepřiletí konkrétně k němu. Ale právě tento fakt svědčí o tom, že oni s vítězstvím nepočítají, že síly k nějaké jejich protiofenzívě nemají, že nemají žádnou možnost sebrat nám naše území a naše vítězství.

Ale šanci na vyděšení a destabilizaci a vyvolání na povrch lidí připravených zradit vlast – tu šanci jim můžeme sami poskytnout, pokud se neprodleně nezmobilizujeme, neprodleně neřekneme, že probíhá svatá válka a nepřipomeneme si aspoň Samuela Maršaka**): „Ty musíš znát, když uleháš do ložnice a koukneš do tmy okna, že venku je metelice a zuří tam válka…“.
Každý den si každý z nás musí uvědomit, že je válka.
_{*) „Strana míru“ – rozšířené označení pro „liberalistickou“ vrstvu ruské politické vrchnosti, úřednictva a oligarchie, schopné udělat cokoli v zájmu uzavření jakkoli potupného míru s vnějším nepřítelem.
**) Samuel Maršak (1887-1964) – ruský a sovětský básník, autor m.j. řady tehdy populárních knížek pro děti.}