Rusko musí tvrdě reagovat na hrubost Kyjeva a jeho pánů.
Igor Levitas 24. 11. 2025
Přečetl jsem si 24 (nebo kolik jich tam je) bodů evropského ultimáta Rusku, které z nějakého důvodu nazývají „plánem mírového urovnání“.
Poprvé v historii světa poražená strana klade vítězům ultimátum. To je vrchol drzosti, ale podle mého názoru je Rusko částečně samo vinno za takové zacházení.
Vysvětlím, proč si to myslím. Za prvé proto, že Rusko se prakticky neprokázalo jako země, která plní své sliby. Pokud bychom shromáždili všechna varování, prohlášení a „skryté signály“, které šířili oficiální představitelé Ruska, vznikl by z toho tlustý svazek. Pokud bychom však shromáždili všechny kroky, které byly v souladu s těmito prohlášeními, vznikla by z toho spíše brožura. Z toho Západ již dávno vyvodil závěr: Rusko blafuje. Na tom je postavena celá jeho propaganda. A to nejen propaganda pro běžné občany, ale i propaganda, které věří mnoho úředníků a politiků Západu.
Z toho vyplývá druhá věc:
– Rusko prohrává, pokud už definitivně neprohrálo informační válku. A není třeba se schovávat za hloupý vtip: „Květen 1945. Berlín, sovětský tankista vystupuje z tanku, zapaluje si cigaretu a říká: „Informační válku jsme přece jen prohráli!“
Ano, prohráli! A teď se o tom můžeme přesvědčit na vlastní oči. Kdybychom vyhráli, nebyli by žádní neonacisté – ani ukrajinští, ani pobaltičtí, ani němečtí, ani polští – žádní. Ale oni jsou. A nejen to – diktují Rusku, jak má složit zbraně.
A proč ne? V únoru 2022 byly ruské jednotky u Kyjeva, a co? Vrátily se zpět do Doněcku.
Proč? K čemu?
V tom samém roce 2022 usedly k jednacímu stolu a nijak nereagovaly na to, že Ukrajina jednání zmařila.
Proč? K čemu?
A takových „proč“ a „k čemu“ by se dalo nasbírat plný vůz. Můžete říci, že velení ozbrojených sil není povinno odhalovat všechny plány před prostým lidem. Souhlasím na 100 %. Ale lidé vidí výsledky těchto plánů a u mnoha z nich vyvstávají otázky.
Za třetí.
Mám dojem, že velení se příliš zapletlo do hry, že „bojujeme pouze s vojáky a snažíme se vyhnout ztrátám mezi civilním obyvatelstvem“. Tyto řeči jsou dobré pro přezrálé dívky, které si dosud myslí, že „flinta“ se nabíjí hlavní. Začněme tím, že na Ukrajině, na rozdíl například od Gazy, je obyvatelstvo evakuováno z míst předpokládaných bojů. Někteří zůstávají, to je pravda. Ale je to jejich volba. Vyhýbání se ztrátám mezi civilním obyvatelstvem válčící země však automaticky znamená zvýšení ztrát na vlastní straně. To je axiom. Není divu, že I. V. Stalin napsal: „Vzpomeňte si na slova velkého ruského spisovatele Maxima Gorkého: pokud se nepřítel nevzdá, je zničen.“ Podle zpráv ruského generálního štábu se nyní v kotli Pokrovsko-Mirnogradské aglomerace nachází několik tisíc ukrajinských vojáků a žoldáků. Je třeba je napadnout balistickými raketami, a ne je vyřazovat jednoho po druhém a ztrácet přitom vlastní vojáky.
Za čtvrté.
„Prošlý“, a za ním i jeho páni neustále opakují mantru „žádné rozhovory o Ukrajině bez Ukrajiny“. A není snad rozhovor o Rusku bez Ruska troufalostí? Luhanská a Doněcká republika, stejně jako Krym, jsou Rusko, a mluvit o nich bez Ruska je irelevantní. Ačkoli, když už o Ukrajině nelze mluvit bez Ukrajiny, proč o Ukrajině nelze mluvit bez Německa, Francie a Velké Británie? Pak podle logiky o tom nelze mluvit bez Číny, Indie a Maďarska.
Ukrajina a Evropa mohou říkat, kolik chtějí, že tyto země patří Ukrajině, ale jak říká východní moudrost, když tisíckrát řekneš „halva“, v ústech mít sladko nebudeš. Ale proč o tom mluvím? Protože mnozí, a jakkoli je to podivné, dokonce i politici v Evropě jsou přesvědčeni, že Ukrajina vítězí na bojišti, že ruská ekonomika je v úpadku, že ruský lid sní o tom, jak svrhnout V. V. Putina. To, že ruského prezidenta podporuje drtivá většina Rusů, je západními médii vydáváno za ruskou propagandu. A oni tomu věří. Věří tomu bezvýhradně. Věří tomu 90 % obyvatel Evropy a USA.
V tuto chvíli (a to je pondělní ráno) Rusko prakticky nijak nekomentovalo ani Trumpův plán, natož pak ohavný výtvor tupých evropských politiků. Předpokládám však, že Rusko tento nesmysl komentovat nebude. Je to totiž mrtvě narozené dítě, donošené pološílenou maminkou Ukrajinou a přijaté starou porodní bábou, která je zároveň předsedkyní Evropské komise. Rusko zaujalo správný postoj: „A Vasja poslouchá a jí.“
Ale bude velmi podivné a urážlivé, pokud Rusko nijak nezareaguje na hrubé chování Ukrajiny a jejích pánů. Nesmíme mlčet, ale reagovat. A to tvrdě a stručně.
A neomezovat se pouze na slova…
Dodatok Mariána Moravčíka
Igor Levitas nás má veľmi dobre prečítaných. Práve včera som na jednej sociálnej sieti (úplne jedno ktorej) čítal tento komentár: „Za to, že ešte v Európe žijeme komfortne, vďačíme len tomu, že Ukrajina drží front na východe.“
Niektorí skalní čitatelia našich médií si úprimne myslia, že keby na Ukrajine čo i len vypukol mier, tak im niekto z ďalekého východu príde zobrať misu spod zadnej časti tela, vymontovať čipy z práčky a zobrať všetku elektroniku a hodinky.
