
Igor Levitas 14. 1. 2026
Sledovat všechny výstřelky amerického prezidenta Donalda Trumpa je docela složité. Pravděpodobně existují lidé, kteří píší jeho biografii a pečlivě počítají, kolikrát dal sliby, kolikrát je splnil, kolikrát lhal, kolikrát přeháněl, kolikrát si vymyslel a možná i splnil.
Trump druhého funkčního období se však od Trumpa prvního funkčního období dost liší. Na jedné straně odvedl dobrou práci na svých chybách, na druhé straně měl sakra štěstí: jeho protivníkem byl již pomatený stařec, kterého demokraté nahradili neadekvátní dámou, která si proklestila cestu do velké politiky starým, osvědčeným způsobem – přes postel. A Trump vtrhl do prezidentského křesla jako vichřice, jako přírodní katastrofa, jako nezastavitelný reformátor a začal sekat šavlí na všechny strany. Svět prostě nestačil držet krok s jeho prudkými činy. A snažit se jim porozumět vůbec nemělo smysl.
Hlavními vlastnostmi Trumpa jsou neskrývaná hrubost, absence jakékoli, natož politické kultury, drzost, přesvědčení o vlastní nadřazenosti nad celým světem a nezkrotný, vše pohlcující narcismus. Ale i všechny tyto komplexy (Trump je však nepovažuje za komplexy, ale za své přednosti) by měly přesto vést k nějakému cíli.

Vzpomeňme si na první měsíce Trumpova působení ve funkci. Nechme stranou jeho pogromy na ministerstva a veřejně prospěšné organizace ve své zemi. V zahraniční politice měl velmi jasnou misi – mírovou. Ano, vyslovil několik sloganů: o Panamě, o Grónsku, o Kanadě, ale do té doby tyto témata nevyužíval. Zoufale se snažil obléknout si roucho mírotvůrce. Už si nepamatuji, co všechno patřilo do jeho oblíbeného „Zastavil jsem 8 válek“, ale zde jsou některé z těchto konfliktů. Z nich měl smysl jen jeden – na Blízkém východě. Ale tam byla situace bezvýchodná: ani Izrael, ani HAMAS nevěděli, jak se dostat z patové situace, aniž by ztratili tvář. A Trump to zařídil tím, že dal nějaké záruky, které vedly k dočasnému příměří a propuštění rukojmích. Ale neuplynuly ani dva měsíce a vidíme, jak se vše vrací do starých kolejí.
Kambodža a Thajsko se dohodly samy. Trump jen přiložil svůj podpis k tomu, co bylo dohodnuto i bez něj. A teď smůla – tam se stále střílí, a to s neméně intenzivní intenzitou. Ázerbájdžán – Arménie. Tam vlastně žádné boje neprobíhaly. A ukončit konflikt, který doutná po staletí, jedním tahem pera není možné. Trump nemá se Sýrií nic společného. Co ještě? Je to jako 19 agresí Ruska za posledních 35 let, které našla madam KaKa – Kaia Kallas.
Pokud jde o hlavní konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, byly sice učiněny určité kroky, ale všechny jsou poměrně daleko od ukončení bojových operací.
Ale všechny tyto kroky, nebo přesněji řečeno Trumpovy řeči, jakmile otevřel ústa, vedly k určitému cíli – Trump chtěl získat Nobelovu cenu míru. Nejprve o tom mlčeli, pak Trumpovi přisluhovači začali svého pána navrhovat, ale… všechno se pokazilo. Trump s cenou prosvištěl. A velmi se rozzlobil, musím říct. Jako dítě, kterému vzali oblíbenou hračku. Nejdřív plakal a pak se velmi urazil. A hlavně, pokud to někdo nepochopil, bylo mu líto, že jeho zapřisáhlý nepřítel, demokrat Barack Obama, má takovou medaili (mimochodem, získanou nespravedlivě), a on, „velký mírotvůrce“, ne. A, podotýkám, není jisté, že ji dostane, protože porota Nobelova výboru jsou také urazitelní lidé, a Trump je nejspíš urazil.
Jaký hlavní cíl si tedy Trump stanovil? V USA byl pouze jeden prezident, který byl zvolen na více než dvě funkční období – Franklin Delano Roosevelt. Domnívám se, že to je cíl, který si Donald John Trump stanovil. Rok jeho prezidentství uplynul a za zbývající tři roky se musí pokusit podrobit si celý svět.
Nyní buduje svou vnitřní politiku tak, aby postupně připravil obyvatelstvo USA na „zlepšení života“ v posledním roce svého prezidentství. Přesměrovat ropné toky do USA, tak jako to udělal s Bolívií, je záležitost minimálně na pár let. Dobytím Grónska chce dorazit země EU, aby je pak donutil být nejen bezvýhradnými spojenci (jakými byly), ale také je ponížit, rozdupat a snížit na úroveň Haiti. Ve Spojených státech musí definitivně rozdrtit opozici. A jako třešničku na dortu – zorganizovat vojenské akce za účasti USA, právě v době předvolební kampaně.
Hlavním motivem kampaně za Rooseveltovo třetí funkční období byla druhá světová válka – koně uprostřed brodu přepřahat nemají. Myslím si, že se situace bude opakovat – jen tentokrát to nebude válka o Midway, ale o Tchaj-wan.
Uvidíme. Dříve jsem říkal: uvidíme, co bude. Teď říkám: uvidím, jak moc jsem měl pravdu.
https://eadaily.com/ru/news/2026/01/14/igor-levitas-o-trampe-2-0-i-o-poiske-smyslov






