Prof. Dmitrij Jevstafjev 23. 2. 2026
Vážení kolegové, dnes, 23. února, bych rád poblahopřál všem našim vojákům ke Dni ruské armády a válečného námořnictva.
Chtěl bych jen říci: vězte, kamarádi, že máte spolehlivou podporu. V každém případě já, moji kolegové a všichni naši spolupracovníci děláme vše pro to, aby tato podpora byla spolehlivá. Ne vždy se to daří. Ale věřte, že se velmi snažíme.
Dnešní texty budou poměrně krátké. Vždyť dokonce i Max Otto von Stirlitz si na 23. února dovolil vzít volno.
Přesto je třeba dodat pár věcí k tomu, co jsem řekl během týdne a co vyvolalo určité napětí „v kruzích blízkých kruhům“. Začnu tím, že o zjevných a nepříjemných věcech vám raději povím já – člověk sice ostnatý, ale loajální, stejně jako všichni „levicoví strážci“ – než vojáci NATO. A nás, strážců, je mnoho, více, než jsem si dokázal představit, když jsem tento termín zavedl. O NATO – to teď není vtip. Jde jen o to, že nepříjemnou pravdu o skutečné geopolitické situaci ve světě už nemusí odhalit NATO. Jsou vidět jasné známky formování nového vojensko-politického systému, který může být pro Rusko podstatně nebezpečnější.
Ano, její základ budou tvořit údajně ozbrojené síly Ukrajiny redukované v rámci dohod o „dlouhodobém zmrazení“, ale tento systém bude mít podstatně větší strategickou mobilitu než NATO.
A toto riziko je třeba správně a včas vyhodnotit.
Podrobněji se o této organizaci a o tom, co se nám budou snažit podstrčit, se zmíním podrobněji na soukromém kanálu. Zde zatím jen nápověda: – pro Západ je nyní nejdůležitější získat potenciál transregionální vojenské mobility, která není navenek závislá na logistickém potenciálu USA. Tedy… „mimo NATO“. „Uvnitř NATO“ nemůže být nic nezávislého na Američanech.
Také si na soukromém kanálu dovolím jeden komentář k vnitřní situaci v Rusku. Věřte mi, je zcela vegetariánský.
Druhý bod: – strategická volba, před kterou stojí Rusko, je následující:
Buď pokračovat v pevném postoji na platformě bezpodmínečné ochrany mezinárodního práva, s rizikem, že na ní zůstaneme jako poslední (a „zaplatíme za banket“, alespoň v politickém smyslu). Anebo se zapojit do projektů demontáže mezinárodního práva, které prosazují jiné síly (a nejen prostřednictvím Trumpa).
On o tom prostě mluví nejhlasitěji. Ale stejným směrem – k demontáži „mezinárodního práva“ (podle terminologie V. M. Molotova, „ohavného dítěte studené války“) se začínají ubírat i další významní hráči.
Je třeba uznat, že konflikt na Ukrajině, který se z mnoha důvodů protáhl, nás připravil o možnost přesvědčivě prezentovat na světové scéně vlastní projekt „pravidel a principů“ globálního řízení. To je třeba uznat. A nyní si ani nedokážeme představit, jak významná tato volba může být. A jaké důsledky to má z hlediska přetvoření systému řízení státu a společnosti.
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir
