Prof. Dmitrij Jevstafjev 19. 11. 2025
Nejprve se kolegové, s vámi podělím o myšlenku, která mě napadla včera během pořadu „Večer s Vladimirem Solovjevem“
Americkocentrický systém globální geoekonomické vzájemné závislosti se nachází v stavu polorozpadu, který hrozí přerůst v úplný rozpad. To všichni očekávají hned po prvním „rozhodném“ kroku Trumpa. K tomuto kroku Trumpa tlačí různé síly, vycházející mimo jiné ze zájmů, pokud ne přímo kolapsu, tak alespoň destabilizace Ameriky. Ale systém vzájemné závislosti uvnitř „Pax Americana“ slábne i bez Trumpa. Na druhé straně v rámci ŠOS (BRICS nyní funguje v menší míře) vzniká jiný systém vzájemné závislosti. Ten je svou povahou také částečně „dolarový“, ale již ne tak výrazně. A navenek se jeví spravedlivější než to, co „nabízí k použití“ Trump. Vzniká však rozpor. Z hlediska zahraniční politiky a významné části našich zahraničně-ekonomických aktivit jsme nyní na cestě k začlenění do druhého systému. Pokud jde o řízení vnitřních ekonomických procesů, oficiální ruská linie je zaměřena na zachování naší přítomnosti v prvním, americkocentrickém systému…
V rámci prvního systému, rozpadající se americkocentrické ekonomiky, bude vliv Ruska určován v rozmezí 3 až 8 % světového HDP podle parity kupní síly, protože v podmínkách poklesu světového obchodu se takové ukazatele nevyhnutelně stanou hlavními. Při zachování tohoto systému tam však bude i nadále dominovat finanční sektor, ve kterém nikdy nezískáme vliv. A umírání světa americkocentrické globalizace může být dlouhé, neměli bychom si myslet, že k tomu dojde okamžitě. A ano, 8 % nebo možná o něco více – to za předpokladu, že USA a celá euroatlantická integrace uznají historické regiony jako součást Ruska. Což je velmi nepravděpodobné. Stejně jako zrušení sankcí. V novém systému vzájemné závislosti je možné dosáhnout vyšších ukazatelů. Ale k tomu je třeba udělat mnoho, kromě zvýšení formálních čísel ekonomického růstu a využití potenciálu našeho prostoru. Tedy Eurasie.
Druhý model se bude nevyhnutelně vyvíjet na jiné bázi – prostorově-průmyslové. Ale to je extrémně těžká výzva pro systém politického řízení, který se u nás v posledních letech vytvořil. Rusko bude stát před úkolem znovu vybudovat kolem sebe průmyslově-surovinovou poloperiferii. Moje myšlenka je zde velmi jednoduchá: buď si vybudujeme průmyslovou a surovinovou periférii sami, nebo nám ji vybudují nepřátelské vnější síly, které geoekonomicky překonfigurují koncept „velkého limitrofa“ V. Cymburského*), jehož práce, podle mého názoru, stojí za to si nyní znovu přečíst. A to při jakékoli variantě integrace do systému vzájemné závislosti.
Mimochodem, volba ve prospěch druhé vzájemné závislosti předpokládá poněkud odlišný pohled na znovu oživený projekt „obrácení toku sibiřských řek“. O něm v nejbližších dnech vyjde samostatný článek na toto téma v „Periskopu“.
Nyní, kolegové, „podle pořadí“. Jak možná víte, odjíždím do hrdinného města Leningradu, kde se zúčastním řady akcí. Příspěvek s videoreportáží nebude ve středu, jako obvykle, ale ve čtvrtek. Ve čtvrtek budu na cestách. S vysokou pravděpodobností také vynechám sobotní videoreportáž o událostech týdne. Na to vás předem upozorňuji. Reportáž na téma „Co je Trumpova Amerika“ bude v neděli.
Dostal jsem žádosti, abych pokračoval ve výkladu o současné telegramové válce a vyprávěl o tom, jak jsem trpěl od „ochránců“. Je to citlivá záležitost, proto napíšu, co mohu, jen na soukromém kanálu.
Nápověda: nejde o „ochránce“. O tom, že turboloajalismus se nachází v hluboké ideové krizi (a že to je problém pro moc), jsem psal už před měsícem.
Začíná se projevovat absence jasné „vize budoucnosti“. To je velké samostatné téma. Ale do systémové krize se dostaly téměř všechny politické projekty spuštěné po květnu 2024.
*) Vadim Cymburskij (1957-2009) – sovětský a ruský filosof, historik a politolog, autor m.j. pojmu „limitrof“ pro vnější příhraniční území a geopolitické koncepce „Ostrov Rusko“.
