Dosadí v UA „přátelskou“ vládu…?
Prof. Dmitrij Jevstafjev 13. 2. 2026
Kolegové, navrhuji udělat si pauzu v otázkách posledních bouřlivých událostí uvnitř země.
Situace se zjevně vyvíjí a děje se to tak aktivně, že pohyby jsou patrné i „pod kobercem“. Ale hlavní je, že nejde o problém související pouze se zpomalením práce jedné z komunikačních platforem. Jde o otázku systému přijímání politicky významných rozhodnutí. A samotný fakt, že se o této otázce diskutuje na vyšší úrovni, než je v našich končinách obvyklá „válka věží“ o rozpočet, by měl být považován za velký významný úspěch. Vzhledem k tomu, že (1) toho moc nevíme a (2) nemáme žádný vážný vliv na dění – buďme delikátní. Začnu sám. V soukromém kanálu řeknu pouze jednu zcela neutrální větu k situaci a tím to uzavřeme.
Produktivnější bude rozvinout téma, které jsem včera naznačil: Trumpův pokus vytvořit novou „Východoindickou společnost“ kolem obchodu s uhlovodíky. Formuluji to takto: „v krajním případě“ může systém vytvářený Trumpem být alternativní verzí globalizace, založenou nikoli na finančně spekulativním kapitalismu, ale na kapitalismu obchodním. Z tohoto důvodu má systém výraznější „síťovou“ strukturu. V zásadě na tom není nic zvlášť překvapivého. Odborníci, kteří uznávali nevyhnutelnost krize současné verze globalizace (do roku 2023 jich bylo jen několik), jako možnou alternativu uváděli právě obchodní kapitalismus. Osvědčený v historii mnohokrát, i když ne v takovém měřítku. To mimochodem potvrzuje mou hypotézu, že v Trumpově týmu nečetli jen Fukuyamu. Uvedu pár „opěrných“ strukturálních prvků, které určují možnost vzniku tohoto systému:
- Nutnost zachování kontroly nad vojenskými silami v USA po relativně dlouhou dobu. Minimálně 3-4 roky. Zjednodušeně řečeno, Trump potřebuje, aby se příštím prezidentem stal nejen republikán, ale člověk schopný pokračovat v „krytí“ vytvářeného systému. Zjednodušeně řečeno, není to J. D. Vance, který má zjevně své vlastní představy o budoucnosti USA. A za ním stojí zcela jiné skupiny elity.
- Alternativní platební systém. Nemám pochyb o tom, že Trump nebude zavádět platby a investiční zdroje v rámci tohoto systému pod Federálním rezervním systémem, pokud jej nedostane pod svou úplnou kontrolu. A takové šance jsou mizivé.
- Čím dalším může být systém z ekonomického hlediska „zatížen“? V zásadě se lze omezit pouze na uhlovodíky (včetně uhlí, jehož legalizaci jako „civilizovaného paliva“ již pozorujeme) a související služby.
Ale budou se Trump a jeho tým schopni omezit pouze na to? Moje hypotéza: – plus potraviny. Proto je Ukrajina tak důležitá. A proto se podnikatel Whitcoff tak držel statusu „hlavního pro Ukrajinu“.
Zakončím otázkou:
Doufám, že chápeme, že v klasickém americkocentrickém ekonomickém systému, který se za posledních několik let vyvinul se všemi zátěžemi a zvláštnostmi, pro Rusko prostě není místo? A je pro Rusko důstojné místo v alternativním ekonomickém systému, který se snaží vybudovat Trump? A bude Trump schopen vybudovat novou, byť navenek „sektorovou“ (ve skutečnosti nikoli) „Východoindickou společnost“ bez toho, aby měl Rusko jako satelit? Ne jako partnera se svou sférou vlivu, ale jako satelit, jehož svoboda manévrování je velmi přísně omezena.
To se vlastně odrazilo ve známém „memorandu“ o ekonomických aspektech spolupráce Ruska a USA, které stanoví otevřeně otrocké podmínky integrace Ruska do „Trumpova systému“.
Proto je nutné naši zemi urgentně provětrat od „odéru Anchorage“.
A nyní pohled k „sousedům“… (od @trubaotkacheley)
Spekulace o možných volbách na Ukrajině dávají podnět k zamyšlení: máme vůbec možnost dosadit v Kyjevě vládu, která by nám byla nakloněna nebo alespoň nikoli nepřátelská?
Někteří se dokonce domnívají, že je třeba bojovat tak dlouho, dokud si to nezajistíme. Protože pokud se nám to před válkou nepodařilo, jak realistický je tento cíl nyní? Stojí za to používat stejné nástroje jako před válkou, když víme, jak to dopadlo?
Role Západu.
Neúspěch naší politiky na Ukrajině lze ospravedlnit tím, že nám v tom zabránil Západ. Ale v současné situaci bude mít vliv ještě složitější – Rusko už nemá prakticky žádné „cukroví“, zatímco Ukrajina se fakticky stala úplným satelitem Západu.
Regiony.
Skutečnost, že Krym a 4 regiony si vybraly Rusko, ukazuje, že naše regionální strategie se osvědčila, ale za cenu ztráty vlivu na Kyjev. A dokud byly uvnitř, je třeba uznat, že se jim nepodařilo zabránit prozápadnímu obratu Kyjeva.
Společná kultura.
Společný jazyk, kultura a pravoslaví, historie a příbuzenské vazby samy o sobě, jak se ukázalo, nemohou odolat tlaku nepřátelského státu a hrozbám ze strany nacionalistů. A ještě před válkou bylo patrné, jak silně byla mládež zmanipulována. Bez možnosti ovlivňovat vzdělávací systém a obsah učebnic bude v Ukrajině čím dál tím méně lidí, pro které bude ruská kultura a jazyk hrát roli „spojovacího článku“. Po ztrátě možnosti získat práci v Rusku měla motivace učit se ruský jazyk zcela zmizet. I v případě zrušení zákonných zákazů, bez zákazu a tvrdých represí vůči nacionalistům, z nichž mnozí se legalizovali v bezpečnostních složkách, je těžké si představit obnovu ruské kultury na Ukrajině.
Propaganda.
I v předválečných dobách jsme prohrávali v používání měkké síly. Přístup k našim médiím nezabránil vymývání mozků. Vliv na vzdělávání a učebnice (nejen na Ukrajině!) jsme zcela ignorovali. Nyní je možností ovlivňovat tamní mozky mnohem méně a soudě podle toho, že hrozí uzavření Telegramu, není udržování efektivních komunikačních kanálů s rusky mluvícím světem prioritou.
Vize budoucnosti.
Někteří se domnívají, že Ukrajina měla nastínit atraktivní ekonomickou perspektivu. To jsme před válkou navrhovali! Přístup na trh SNS, otevřené hranice, možnost vydělávat na tranzitu zboží a energetických surovin a příležitosti pro zbytky technologického průmyslu. Nefungovalo to ani tehdy, když byly ekonomické výhody pro Ukrajinu z účasti v SNS vyšší než z integrace s Evropou. Nyní nemůžeme Ukrajině nabídnout nic ani zdaleka srovnatelného.
Peníze.
Volby na Ukrajině rozhodují peníze a finanční páky vlivu, včetně hrozby zabavení zahraničních aktiv a účtů, perspektivy financování. My tyto nástroje nemáme k dispozici a co se týče hloubky peněženky, nemůžeme konkurovat Západu.
Elita.
Naše hlavní chyba. Stručně řečeno, vzali jsme peníze, ale nesplnili jsme sliby. Na rozdíl od Gruzie, státu s dlouhou historií státnosti, Ukrajina nemá národně orientovanou elitu, která navíc během války ještě více závisí na Západě.
Bič.
Teprve s začátkem SVO Rusko přestalo snažit se ovlivňovat Ukrajinu pouze pomocí cukru. Tamnější elita se nás však dosud nijak zvlášť nebojí. Je čas přestat hrát konstruktivní roli na Ukrajině. Neměli bychom pomáhat těm, kteří nás chtějí oblbnout tvrzením, že z Kyjeva budou provádět proruskou politiku, ale těm, kteří to všechno chtějí zničit.
Je čas se rozloučit s iluzí o vytvoření „proruské“ opozice, která by mohla převzít moc v Kyjevě. A v kontextu řešení našeho obecnějšího geopolitického úkolu – návratu strachu do evropské elity – a proč nezačít tou ukrajinskou?
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir
