Prof. Dmitrij Jevstafjev 1. 3. 2026
Společný úder Izraele a USA proti Íránu, označený jako „preventivní“, byl samozřejmě předvídatelný.
Příliš velká byla koncentrace sil a prostředků USA kolem Íránu, příliš vysoké byly sázky pro Izrael, které vláda B. Netanjahua sama neustále zvyšovala. Nečekané bylo, že Washington a Tel Aviv zvolily pro vojenský úder proti Íránu již realizovaný scénář „leteckého teroristického blitzkriegu“, kde zpočátku mohla plně fungovat pouze „letecká“ část.
Proizraelské a proamerické sítě vlivu v Íránu byly vážně oslabeny – a to jak v důsledku dvanáctidenní války (13.–24. června 2025), kde skutečně sehrály kolosální roli, tak v důsledku potlačení nedávných masových protestů mládeže.
Ale ani „letecká“ část blitzkriegu nefungovala v plné míře, což vedlo k úplně jinému scénáři války, který s sebou nesl riziko rozsáhlé destabilizace. Nicméně, soudě podle pokusů Izraele i D. Trumpa zůstat v rámci předchozího scénáře, změněná situace není vedením těchto zemí plně uvědomována.
O politických důsledcích útoku USA a Izraele na Írán bude ještě mnoho řečeno a napsáno. Nyní zbývá konstatovat nevyhnutelné: na jedné straně je diskreditován nejen proces jednání o íránském jaderném a raketovém programu, ale i všechny „mírové“ iniciativy oznámené D. Trumpem. Včetně Rady míru, jejíž první zasedání proběhlo s velkou pompou a velmi zajímavými návrhy ze strany řady „hostů“ amerického prezidenta. Na druhé straně po tom, co se stalo, bude velmi obtížné najít argumenty ve prospěch odmítnutí jaderných programů „prahovými“ zeměmi. V tomto smyslu jsme od dnešního rána začali žít v novém světě, i když ne všechny jeho aspekty nám jsou zcela jasné.
Věnujme pozornost několika zásadním rozdílům mezi současnou situací a tou, kterou jsme pozorovali v období dvanáctidenní války.
- Za prvé: – nejde jen o rozsah bojových operací, ale o kvalitativní změnu íránské strategie. V červnu 2025 se Teherán choval výrazně zdrženlivě, snažil se omezit eskalaci a pouze naznačoval své možnosti. Dnes Írán od samého začátku naznačil možnosti nejen kvalitativní (balistické rakety poslední generace), ale i geografické eskalace.
A to je velmi důležitý signál: íránské vedení jako celek, navzdory podstatným rozdílům v pozicích a „vizích budoucnosti“, vnímá současný konflikt nikoli jako prvek vyjednávání, ale jako konflikt o své přežití. V Teheránu si zjevně uvědomují, jakou cenu budou muset za eskalaci zaplatit, a jsou připraveni to udělat.
- Za druhé:- navzdory bolestivosti íránských úderů na území arabských zemí, kde se nacházejí americké vojenské objekty, mohou se stát účinným nástrojem k odrazení arabských zemí, zejména Saúdské Arábie a Jordánska, od zapojení se do konfliktu proti Íránu. A tuto možnost nelze zcela vyloučit. Navzdory ostrým veřejným prohlášením se arabské země do rána 1. března rozhodly vyhnout se přímé účasti v konfliktu, což je do značné míry vysvětlitelné složitou vnitřní situací v těchto zemích.
- Za třetí: – nová, již formálně společná válka s Izraelem proti Íránu se odehrává v podmínkách, které jsou pro D. Trumpa zcela odlišné, a to jak z hlediska vnějšího „obvodu“, tak z hlediska vnitřněpolitických aspektů.
Otázka politicky nekorektní:
Tady se říká, že Trump s Netanjahuem pod záminkou jednání s Teheránem plánovali decimující úder na Írán. A my chápeme, že stejně tak Trump, Britové, Izraelci, Evropané za pomoci Zelenského a užitečných idiotů uvnitř Ruska pod záminkou jednání o míru na Ukrajině mohou právě teď začít připravovat decimující úder proti Rusku?
- Nemůže, říkáte?
- On nemluví o válce, ale o dohodách?
- Je to čestný chlap?
- Má takový úsměv?
- „Duch Anchorage“?
- Mezinárodní právo?
Nějak tu není dobře slyšet…
Pamatuj na válku.
- Nenech nepřítele pochybovat o své vůli a odhodlání.
- Nevěř, neboj se a udeř jako první.
Takový je nyní náš ne-globální svět.
Omlouvám se, pokud jsem někomu způsobil morální trauma.
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir
