V tom se ale pletou
Prof. Dmitrij Jevstafjev 17. 07. 2025
Profesor se sice prázdninově plaví na parníku, nicméně v glosování událostí neustává ani tam…, a já pokračuji v prezentaci části jím vybraných děl mistrů štětce – (překl.)
Samozřejmě jsem tušil, že Trump narazí na potíže při realizaci svého plánu ohledně Ukrajiny, ale že to bude až takhle…
Samozřejmě nepochybuji o tom, že se mu podaří prosadit svůj plán financování. Prostě proto, že Evropané nemají jiné možnosti, jak zachovat vojenskou způsobilost Kyjeva. Vlastní vojenská výroba může být zavedena nejdříve v roce 2027. A zatím bude nutné využívat to, co mají Američané ve skladech, a to ve skladech v Evropě. Vše, o čem s Trumpem „vyjednávají“ (a doufám, že všichni chápeme, že se jedná právě o „vyjednávání“), jsou mechanismy financování nákupů.
Trump jasně prohlásil, že platí princip platby předem, přičemž ponechal otevřenou otázku, kdo platí – podle Ilfa a Petrova: – „Ráno peníze, večer židle“…
Od platby předem nemůže ustoupit. Tedy může, ale pak by jeho schéma ztratilo smysl. V jeho prohlášeních jsem neviděl jasný odkaz na mechanismus „jediného okna“, tedy převodu finančních prostředků za dodávky zbraní prostřednictvím jednotného centra. Trump tuto otázku záměrně nechal otevřenou. Nemá zatím pevné rozhodnutí ani pro první krok. Na jedné straně chápe, že pokud vše ponechá na národní úrovni, peníze určitě nevybere. V Evropě nemá na národní úrovni žádného spolehlivého spojence. Ale na druhé straně ani nechce dát Bruselu další pravomoci.
Evropané potřebují úvěr, a v ideálním případě financování části nákupů Bruselem. Ale Brusel to může udělat pouze za cenu získání další emise Fedu, o čemž dnes opakovaně hovořil M. L. Chazin.
Moje hypotéza: hlavním tématem „obchodu“ je dodatečná emise Fedu výměnou za nákup amerických zbraní. Ale v tomto schématu Trump, zůstávající samozřejmě politicky „hlavním“ (i když, podle mého názoru, ze strany Evropanů vypadá lichocení v některých případech jako výsměch), ztrácí páky řízení v ekonomické složce euroatlantických vztahů. Ne, on se ještě nevzdává boje o Euroatlantik. Zachovává si možnost pumpovat vlastní vojensko-průmyslový komplex, ne přímo, ale prostřednictvím bank, ale to je řešitelná otázka. Stačí jen jmenovat pověřené banky.
Trump však ztrácí možnost samostatně stanovovat pravidla obchodních vztahů. A hlavní bod nejistoty – přes jaké kanály bude financování probíhat. Vznik spojení mezi FRS a Bruselem zásadně mění rozložení sil v Euroatlantiku. Což Trumpovi zjevně nevyhovuje.
K odmítnutí Francie, Itálie, České republiky a Maďarska nakupovat od USA zbraně pro Ukrajinu zatím jen tolik:
Nejpravděpodobněji se k zemím, které již odmítly účastnit se financování nákupu amerických zbraní pro Ukrajinu podle schématu navrženého Trumpem, připojí Slovensko. S největší pravděpodobností budou mít velmi vážné pochybnosti Španělsko a Řecko. Ale celkově, navzdory dnešní a včerejší bouřlivé reakci, si myslím, že dříve nebo později Trump přiměje evropské země, aby přijaly jeho schéma financování Ukrajiny. Protože pro ně prostě nebude jiná možnost. A to je jediná možnost, která může být.
Úkolem je na jedné straně vybrat toho, kdo nebude platit celý tento banket. To je nakonec víceméně jasné. Celý tento banket bude platit Německo, tím spíše, že se o to pod vedením kancléře Merze usilovně snaží.
Otázka je v něčem jiném. Bude to systém „jednoho okénka“, kde veškeré financování bude procházet Bruselem, nebo to bude systém několika „okének“, kde každý bude něco nakupovat pro Ukrajinu sám, bez Bruselu.
To vytvoří zcela odlišnou politickou a geopolitickou situaci. Ale to, že Trump dříve nebo později Evropany „donutí“ financovat Ukrajinu podle svého plánu, je nepochybný fakt.
Ale nejdůležitější nuance:
– v současném schématu se Trump od konfliktu na Ukrajině nevzdaluje, ale blíží se k němu. A on tuto skutečnost nemůže nepochopit, zejména s ohledem na rostoucí tlak na něj uvnitř země ze strany dříve pevných spojenců. Ale zřejmě tomu nerozumí úplně. Trump přišel s myšlenkou zjednodušit situaci kolem Ukrajiny, ale výsledkem je její postupné komplikování.
Hlavním kritériem, podle kterého jednáme, je „co nejrychleji“. Nějaké politicko-informační rozhodnutí je potřeba tady a teď. Otázka zjevně není zralá, není propracovaná, důsledky urychlení zavedení nových norem nejsou propočítány. Skuteční autoři novinek jednají na základě současné politické situace, kterou hodnotí jako pro sebe nepříznivou. Pokusy o zmírnění situace večer 16.07 to jen potvrzují.
Objevení se „novinek“ nelze „lineárně“ spojovat s politickými důsledky „případu Starovojta“*). Ale popřít souvislost je obtížné.
Obávám se, že nahradit „utahováním šroubů“ a vytvořením systému maximální filtrace nepříznivých informací bolestivý proces přehodnocení principů formování nové služebné třídy se nepodaří.
A ideologové prudkého „utahování šroubů“ chtějí dosáhnout plně kontrolovaného volebního cyklu v USA v letech 2026–2030. Kontrolovaného pouze jimi a nikým jiným. A myslí si, že to nikdo nevidí. Řekl bych, že se v tomto mýlí…
*) Roman Starovojt (1972-2025) – Bývalý ministr dopravy RF a předtím guvernér Kurské oblasti v době ukrajinského vpádu, který se dostal právě kvůli tomu do hledáčku orgánů činných v trestním řízení a který se, před 10 dny, bezprostředně poté, co ho prezident Putin z funkce ministra odvolal, zastřelil.
Preklad: St. Hroch, 17. 7. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
