Prof. Dmitrij Jevstafjev 22. 3. 2026
Uplynulý týden se vyznačoval pokusem o „operativní pauzu“, jejímž cílem bylo nastartovat alespoň nějaký mírový proces, byť jen ve formě částečné deeskalace.
Důvodem je uvědomění si v USA (zejména v nejbližším okolí D. Trumpa) rozsahu možné „krize ropných dolarů“. Důvod neúspěchu amerického pokusu o pauzu spočívá v cílených krocích Izraele, který tak dal najevo jak svou nervozitu z vyhlídky, že po odchodu Trumpa zůstane osamocen, tak i svou připravenost přistoupit ke krajním opatřením, aby tomu zabránil.
Proto ta rozhodnutí, která se navenek jeví jako podivná a vzájemně se vylučující: na jedné straně zjevné chvástání se schopností přece jen provést pozemní operaci (ať už ve variantě „zapíchnutí praporu“, jak jsem již poznamenal), skrývající vážná rizika, navzdory svému PR charakteru. Zejména ve světle toho, že Íránci označili reálný dosah svých vlastních zbraní. Ano, mluvím teď o údajném odpálení dvou raket na Diego Garcia. Co se tam ve skutečnosti stalo, je těžké říct. Ale přikláním se k názoru, že rakety tam byly. A už nezáleží na tom, zda zasáhly/nezasáhly, zda byly sestřeleny/samy se porouchaly. Proto je hlavním výsledkem uplynulého týdne vymezení nových geografických hranic. Jsme již na prahu války ve třech regionech (Perský záliv, východní Středomoří a Indický oceán). A to je zcela nová situace.
Na druhou stranu pozorujeme „ústupky“ směrem k Íránu, které, mírně řečeno, vypadají podivně po zabití Laridžáního Izraelem. Laridžáního, který byl skutečně schopen vést konstruktivní rozhovor o deeskalaci s USA (ale ne s Izraelem). Odblokování dolarových plateb za íránskou ropu ze strany Američanů nelze nazvat jinak než ústupkem Íráncům. Přitom:
- Jde právě o „ropné dolary“, a ne o obchod s ropou obecně, a
- Írán v tomto případě vystupuje z pozice síly. To velmi otevřeně formuloval íránský ministr zahraničí Araghchi (považovaný za „reformátora“) v rozhovoru pro japonská média.
Uvědomění si rozsahu možné krize ropných dolarů – to je druhý trend zaznamenaný
v uplynulém týdnu.
U Američanů se stále častěji objevují náznaky právě druhé varianty. Což je pochopitelné – lepší je mít „izolovaného cara“ než „cara“ s omezenou schopností jednat. A to nejen pro Trumpovy „spolucestující“, ale i pro jeho odpůrce. Je to výhodné pro omezení rozsahu destabilizace uvnitř USA v případě, že by situace vedla k Trumpovu odvolání z funkce prezidenta.
Scénář jeho „izolace“ úzkou skupinou osob v čele se Susan Wilesovou je podle mého názoru docela reálný.
Existují však dvě nuance:
První: – „krize výroby ropných dolarů“ se projevila ve velmi rané fázi vývoje chaotizace politické situace v Perském zálivu.
Nakonec to byl teprve čtvrtý týden války. Myslel jsem, že se vyhlídky na krizi „produkce ropných dolarů“ projeví nejdříve v květnu.
Nevěřím v pravdivost informace o výzvě k „přispění“ 2,5/5 bilionů, která byla údajně adresována ropným monarchiím v Perském zálivu. Jde o ropné dolary (2,5 bilionu – přibližně likvidita na rok s rezervou) a je to velmi „trumpovské“. Trump však nemůže nepochopit, že „zálivníci“ teď tolik prostě nemají. A „zálivníci“ by měli pochopit, že Trump nemá zdroje na válčení za takové peníze. Ale to, že dalším Trumpovým cílem je Grónsko, nejen připouštím, ale jsem si tím naprosto jistý.
Druhá: – někdo propočítal a podnítil variantu rychlé chaotizace geoekonomického prostoru. Vracíme se k otázce „třetí síly“, respektive „třetích sil“, parazitujících na vyčerpání „prvních sil“ v průběhu války…
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir
Pridaj komentár