Aneb, co vlastně znamenají jeho cesta do Turecka a prohlášení o připravenosti k jednání o mírové smlouvě s Ruskem.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 20. 11. 2025
Situace, která se v posledních dnech vyvíjí kolem korupčního skandálu v Kyjevě a jakoby náhodně s ním souvisejícího prudkého zvýšení tlaku na Zelenského režim s cílem donutit Kyjev k zahájení jednání o ukončení konfliktu s Ruskem na realistickém základě, vypadá jako klasický politický mlžný opar.
Je zcela nejasné, co se děje: informace se liší v širokém spektru – od „téměř hotové“ rámcové dohody o mírovém urovnání až po nulový pokrok. Není příliš jasné, kde se odehrávají hlavní události. Zda v Kyjevě, kde se rozvíjí korupční skandál a kam přijela velmi pestrá delegace z USA. Nebo v Paříži, kde Zelensky kupoval za neexistující peníze ještě nevyrobená letadla. Nebo v Istanbulu, kde se neuskutečnila jednání ukrajinské strany se zvláštním vyslancem prezidenta USA S. Whitcoffem, ale kam Zelensky podnikl zdánlivě nesmyslnou návštěvu. Nebo v USA, kam se vrhl zachránit se tajemník NSBO Ukrajiny, člen vládnoucí junty v Kyjevě R. Umerov.
Jedno je jasné – s kým se odehrávají události. S režimem ukrajinského prezidenta Zelenského, který ztratil legitimitu a přestal vyhovovat všem „akcionářům“ projektu „Ukrajina – anti-Rusko“. Ne proto, že je příliš protiruský, ale proto, že je neefektivní, zkorumpovaný a hrubý vůči těm, kteří zajišťují jeho existenci. Na pořadu dne je přetvoření systému moci na Ukrajině. Večer 19. listopadu přišly zprávy, že Nejvyšší rada pozastavila svou činnost v souvislosti s korupčním skandálem. Ukazuje se, že v době narůstající zahraničněpolitické krize a údajné přípravy některých mírových dohod s Ruskem v Kyjevě vůbec nezůstává žádná legitimní moc. To je velmi zajímavý politický signál.
Pokud jde o návštěvu V. Zelenského v Istanbulu, připomeňme, že ukrajinský prezident, který ztratil legitimitu, tam neodcestoval přímo z Kyjeva, ale po „klikaté cestě neúspěchu“ evropskými hlavními městy, z nichž tím hlavním byla Paříž. A teprve poté, co zaznamenal zklamání, se Zelensky vydal do Istanbulu. To je logické, protože bylo nutné vyhnout se přítomnosti v Kyjevě, dokud nebudou dohodnuty „rámcové podmínky“ ukončení skandálu.
Samotná návštěva V. Zelenského v Istanbulu, uskutečněná navzdory již v té době oznámenému odmítnutí S. Whitcroffa setkat se s představiteli Kyjeva, vypadá zcela srozumitelně.
- Za prvé, bylo třeba uspořádat výjezdní zasedání junty daleko od korupčního skandálu v Kyjevě. Alespoň proto, že rozpad junty a útěk jejích klíčových členů do zahraničí – s pro ukrajinskou politiku typickým pomlouváním bývalých partnerů – by právě teď mohly vést ke kolapsu politické moci jako takové. Zejména s ohledem na situaci na frontě. Zelensky musel s partnery z junty projednat nové rámce soužití, nebo spíše společného přežití v podmínkách rostoucí izolace.
- Za druhé, bylo by třeba pokusit se získat veřejnou podporu R. T. Erdogana a v ideálním případě dodávky zbraní ne někdy v budoucnu, ale hned teď. To bylo důležité nejen z čistě vojenského hlediska, i když v dnešní situaci není žádné zbraně nazbyt, ale také proto, aby se společnosti ukázalo, že Ukrajina stále požívá skutečné podpory Západu…a Zelensky má autoritu.
Z hlediska druhého bodu byla návštěva upřímně řečeno neúspěšná, z hlediska prvního bodu byly pravděpodobně dosaženy nějaké nové – zjevně dočasné – dohody.
Existují však i skryté aspekty Zelenského návštěvy v Istanbulu.
Kéž by z Kyjeva na vlně korupčního skandálu utekl jen jeden – Zelensky. Masový útěk buď funkcionářů kyjevského režimu, nebo korupčníků před příjezdem americké delegace v čele s Danielem Driscollem velmi připomíná snahu vyhnout se přímému výprasku od člověka, který je známý jako blízký spolupracovník viceprezidenta USA J. D. Vance. Ten je zase známý jako zastánce tvrdého tlaku na Zelenského režim s cílem konečně vyvést USA z konfliktu na Ukrajině.
Driscoll možná zaujímá skromnou pozici v hierarchii americké moci, ale je právě tím pravým člověkem, který může kyjevským funkcionářům tvrdě a bez obalu vysvětlit „dispozici“. Ale „nikdo nebyl doma“.
Tento zdánlivě politicky nezralý „manévr“ odhaluje logiku, podle které jednají Zelensky a jeho nejbližší okolí. Oni velmi dobře chápou, že jakýkoli posun v pozici – ať už v otázce propuštění některého z nejvyšších funkcionářů junty, nebo v podmínkách mírového urovnání – hrozí zhroucením systému totalitní vlády nad zemí, který v posledním roce a půl budovali A. Jermak, R. Umerov a další členové „Zelenského kolektivu“.
Jedinou jim dostupnou strategií se proto stává získávání času v naději, že Trump – pod vlivem kyjevských lobbistů, kteří mají přístup do Bílého domu, nebo v důsledku hysterie euroatlantistů – opět změní svůj postoj…
A podaří se prodloužit existenci současného režimu, za cenu životů Ukrajinců chycených na ulicích. Vlastně informace (zcela věrohodná), že Zelensky se chystal na schůzku s Whitcoffem přivést nejen Jermaka, což by bylo vyloženo jako odpuštění jednomu z hlavních kyjevských korupčníků, ale také „nový“, vlastnoruční plán, odmítnuv návrhy, které Umerov údajně předal Whitcoffovi, hovoří právě o takovém strategickém cíli všech manévrů.
