Prof. Dmitrij Jevstafjev 8. 3. 2026
Poslední dny byly velmi intenzivní. Musel jsem napsat příspěvek dnes ráno…
Plánoval jsem začít konstatováním skutečnosti, že všichni hlavní účastníci konfliktu čekají, kdo udělá první krok k významné eskalaci.
Trump to neustále prohlašuje, ale nejsem si jistý, zda je k tomu připraven. Netanjahu je připraven, – ale uvidíme. V podobném „visutém“ stavu nemůže situace dlouho setrvat. Z tohoto hlediska je prohlášení Íránců adresované Ázerbájdžánu právě pokusem omezit kvalitativní eskalaci. Probíhá „závod v koncovkách“. Kdo rychleji vytvoří podmínky pro další fázi konfliktu: Trump (aby se z toho vymanil), Netanjahu (aby vtáhl Trumpa do pozemní operace) nebo „strana chaosu“ (aby v této části chaosu udělala tlustou jadernou tečku)?
Je potěšující, že žádný z mých vážených kolegů nezavrhl mou myšlenku, že jaderná varianta je Netanjahuem považována za zcela normální možnost pokračování války proti Íránu, zatímco lidmi v Trumpově okolí – za způsob, jak z války vyskočit. Je však třeba si uvědomit, že „závod o konečné řešení“ je vždy hledáním toho, kdo za ten „banket“. zaplatí
Nemohu říci, že jsem našel jednoznačnou odpověď na tuto otázku, ale…
Důležitost uplynulých dnů spočívá v tom, že začaly „vyplouvat na povrch“ skryté motivy chování účastníků událostí. Jak konflikt v Perském zálivu, tak válka Izraele a USA proti Íránu se začaly zbavovat PR manipulativní složky. Někdy se ukazuje, že mnoho dřívějších stereotypů vnímání a interpretace je nevhodných. Například jsem nedávno četl určitou analýzu s čísly (pravda, trochu „nejasnými“, ale přijměme je jako fakt). Tvrdilo se, že prohlášení Pezeškiana o zastavení útoků na území arabských zemí souviselo s objektivním poklesem intenzity íránských útoků, vyčerpáním zásob dronů a raket atd. Ponechme stranou skutečnost, že večer vyšlo najevo, že není možné útočit na všechny arabské země (na Jordánsko a Kuvajt určitě ano, na Spojené arabské emiráty – záleží na tom, kde), a americké vojenské objekty se také jakoby „nepočítají“. Mám další otázku v návaznosti na některé včerejší tvrzení:
Státy v Perském zálivu se vybavily systémy protivzdušné obrany za několik stovek miliard dolarů. A pokud lze takový region „držet pod kontrolou“ pomocí přibližně dvou desítek dronů denně, proč platit takové sumy – není na tom něco divného?
A abych se nemusel dvakrát zvedat: – sympatizuji a upřímně soucítím s tezí (která se u nás aktivně šíří), že Trump pomocí Íránu uzavřel Hormuzský průliv. Opět „uzavřel“ velmi omezenými prostředky – desítkou dronů denně na tankery. Ale výsledkem bylo tak rafinované „uzavření“ průlivu, že to vytvořilo systém logistických preferencí právě pro Čínu a částečně i pro Rusko, které vlastně získalo možnost podstatně rozšířených „swapů“ uhlovodíků v mnoha zemích. A USA stojí před reálnou perspektivou nejen opustit region, ale také ztratit politickou kontrolu nad Bahrajnem (podle všeho se tam věci mají tak napůl), Irákem a, co bude nejcitlivější, Kuvajtem. Americká vojenská infrastruktura je ve skutečnosti velmi vážně poškozena a její obnova bude vyžadovat velké finanční prostředky (předpokládám odpověď: „natisknou si“, ale není to tak jednoduché). Nejvíce mě zajímá, co se děje v Jordánsku, odkud je méně informací než z Izraele. Půjdu ještě dál a řeknu:
Již v současné fázi se řešení konfliktu bez politicko-teritoriálních změn jeví jako velmi nepravděpodobné. A čím déle bude konflikt trvat, tím větší bude pravděpodobnost podobných změn.
Americký ministr energetiky Chris Wright obvinil Izrael z bombardování ropných rafinérií a skladů nedaleko Teheránu a prohlásil, že USA neprovedly žádné útoky na íránskou energetickou infrastrukturu a v současné době to ani neplánují:
„Neexistují žádné plány na útok na íránský ropný průmysl, jejich národní plynárenský průmysl nebo cokoli jiného v jejich energetickém sektoru. Pokud se jedná o izraelské útoky, pak se jedná o místní sklady paliva. USA neprovádějí útoky na energetickou infrastrukturu“.
Pokud situaci chápu správně, začaly přípravy na Trumpovo opakování tahu: – „za všechno může Netanjahu“. To se dalo očekávat.
Ale zdá se, že je tu i druhá část: – „To já jsem nevlezl do špatných dveří. Hegseth a/nebo Rubio mě tam násilím vtlačili.“
Kdepak, tahle cirkusová čísla už neprojdou. Nikde.
A Netanjahu musí pochopit, že ho podrazili. Prostě podrazili. A to osobně…
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir
