Prof. Dmitrij Jevstafjev 22. 09. 2025
Jak napsala do naší nové platformy „Periskop“ vážená expertka na Blízký a Střední Východ Karine Gevorkjan:
„Postmoderní éra se chýlí ke konci, ale stará ideologie se stále drží moci, opírající se o mýtus, nikoli o rozum. K průlomu je zapotřebí nový subjekt – ideokracie s železnou vůlí, osvobozená od naftalínových dogmat. Nejsou to intelektuálové z kanceláří, ale ti, kdo jsou připraveni „pohřbít“ éru, která již odezněla, a vytvořit nové významy. Staré se zuřivě brání, ale jeho čas již vypršel. Je zapotřebí nejen vůle, ale i nová teorie, nové algoritmy myšlení, aby bylo možné v přítomnosti rozeznat obrysy budoucnosti. Probíhá boj nejen o moc, ale o samotnou svobodu.“
Já jsem již včera vyjádřil svůj emotivní názor na téma rozloučení s C. Kirkem. – viz.:
„Tito krasavci se scházejí na jednom místě ve stejný čas – prakticky všichni představitelé země…
Stydím se zeptat, cože se to děje s jejich hlavami? Mají v USA alespoň nejmenší představu o příčinách teroristických útoků a způsobech jejich prevence? Zřejmě je to rétorická otázka.“
Na akci se navzdory všem bezpečnostním opatřením dostavilo celé vedení USA. A nebylo to zrovna z plezíru.
Trump se opravdu bojí, že ztratí hnutí MAGA, které se po získání symbolu mučedníka z hnutí radikálních „spodních“ republikánů mění v celoamerické hnutí křesťanského obrození Ameriky. Stále se jedná o „rozdělení“, ale s prvky „integrace“ na základě nepolitických hodnot. A tento nový integrační proces mohl „jedním tahem“ připadnout viceprezidentovi Vanceovi. A proto se Trump i velká (ale ne celá) část jeho týmu rozhodli riskovat vlastní bezpečnost a demonstrovat, že je to „jejich“ hnutí. Celá akce vypadala jako jakási „přísaha“ věci křesťanského obrození, ale ve skutečnosti přísaha samotnému prezidentovi. Ačkoli Trump, na rozdíl od svého zvyku, prokázal překvapivý smysl pro takt.
Nový politicko-hodnotový fenomén se vyvíjí a zatím není jasné, kam směřuje. Hlavní však je, že je ryze americký a vyrostl z jedinečné kombinace politických a sociálních procesů v USA. Pokusy o jeho universalizaci a přeměnu na zdroj jakési „křesťanské globalizace“ jsou zatím nepřesvědčivé, abych neřekl víc…
Včera mnoho lidí psalo o třetím výročí částečné mobilizace v Rusku.
Není to úplně „moje“ téma, ale považoval jsem za nutné se k tomu vyjádřit, protože jsem si všiml několika důležitých věcí. Velmi dobře si pamatuji tu těžkou podzimní dobu, čas nečekaně nepříjemných rozhodnutí a loučení s iluzemi, čas, kdy se prasklina ve společnosti mohla proměnit ve „zlomeninu“, na což mnozí spoléhali. Ale nestalo se tak. Stát našel v sobě sílu přijmout rozhodnutí, která jsou označována jako „nejednoznačná“. Přestože jsou právě jednoznačná. Když (a pokud) jsou přijímána rozhodnutí, jako je částečná mobilizace, znamená to, že si státní moc uvědomuje všechna rizika s tím spojená. Právě pevnost státu zabránila tomu, aby se „trhliny“ proměnily v „rozkol“. Navzdory naprosto šílenému tlaku vnitřních i vnějších sil, které se již zaměřily na zničení státu jako takového.
Rozhodnutí o částečné mobilizaci, uspořádání procesu v relativně krátkém čase a poté přechod k dobrovolnému principu doplňování pro SVO. To jsou vlastně hlavní okolnosti, které znovu vnesly víru ve vítězství Ruska v „SVO“, které již zjevně přestalo být pouhou „SVO“. Bylo však pár nuancí, které jsme tehdy úplně nepochopili.
Stalo se to, že jsme dokázali nakreslit skutečnou „červenou čáru“ pro Západ. A to ne na svém „území“ (v politickém a geografickém smyslu), ale na území jeho. Bohužel, nikoli na území vlastním. A tato „červená linie“ je jednoduchá: evropské státy jasně pochopily, že ke konci roku 2022 nemohou udělat nic podobného naší částečné mobilizaci. To znamená, že metody boje proti Rusku jsou omezené a vzniká vnitřní „limit eskalace“, který zpočátku neexistoval. Objevil se však také velmi vážný podnět ke změně cílů v rozvoji Evropy jako systému. Otázkou je, jak daleko se oni na této cestě dokázali dostat. Došel jsem k netradičním závěrům. O Evropě však bude větší příspěvek zítra.
Na soukromém kanálu učiním několik poznámek k otázkám současné politiky. A začnu komentáři k činům Trumpa a procesům, které se kolem něj odehrávají.
Nápověda:
To, co se děje kolem Trumpa, se zdánlivě překvapivě (ve skutečnosti ale nikoli) stalo zajímavějším než samotná slova a činy amerického prezidenta. To, jak byl Trump nucen zapojit se do „fenoménu C. Kirka“, je dobrým ukazatelem procesů. A prvním znakem toho, že Trump přechází ze stavu bezpodmínečného „subjektu“ politických procesů (jak na vnější, tak na vnitřní úrovni) do stavu „objektu“.
Preklad: St. Hroch, 22. 9. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
