
Prof. Dmitrij Jevstafjev 26. 2. 2026
Kolegové, zajímavě se vyhrocuje situace kolem Trumpova souboje s euroatlantisty, konkrétně s Londýnem. Dříve ale, než se na to podíváme, níže krátká zajímavá poznámka doktora Sosnovského z Berlína – která leccos vysvětluje o vnitroněmeckém dění …
Bavorák nikdy nebude kancléřem.
Taková dohoda byla na počátku 50. let uzavřena mezi Konradem Adenauerm a Franz Josefem Straussem. Politici rozdělili Německo a dohodli se, že CDU nebude vést volební kampaň v Bavorsku a CSU nebude překračovat hranice Bavorska a nebude usilovat o místo kancléře.
Po celá léta byla tato dohoda mlčky dodržována.
Pouze jednou došlo k pokusu o vzpouru. To Edmund Stoiber využil rozkolu v řadách koaličních stran a dosáhl toho, že ho CDU/CSU nominovala jako kandidáta na německého kancléře, – ale prohrál s Gerhardem Schröderem.
Jakýkoli pokus Bavoráků ucházet se o hlavní role nevyhnutelně skončí jejich porážkou nebo rozpadem bloku CDU/CSU, což by mohlo vést k úplnému zmizení bavorské CSU z politické scény země.
***
A nyní k tématu:
Říkal jsem vám, kolegové, že Rusko dostane nějakou „nabídku“ od „globálního Londýna“, ale vy jste mi nevěřili a dávali mi „otázkové“ lajky na soukromém kanálu. No, a tak jsme se dočkali… Mám na mysli zrušení sankcí na ropovod „Družba“. Zatím to není samotný návrh, ale jen náznak. A jak všichni chápeme, souvisí to s extrémně těžkou situací, do které se „globální Londýn“ dostal v důsledku objektivních a subjektivních procesů.
Ale já bych se zatím neukvapoval. Podívejme se, jak zareaguje kupectvo (přeškrtnuto) „neоglobální Londýn“, vzhledem k tomu, že Indie demonstrativně „odstoupila“ od dříve stanovených dohod s Trumpem. Mimochodem, podívejte se, jak elegantně a delikátně. Až se naskytla příležitost, „neglobální Londýn“ „odvedl“ Indii od Trumpa. Řeknu to takhle: – je to extratřída geopolitické hry.
Pro další prognózu situace v klíčových konfliktních uzlech ve světě, včetně Ruska, má zásadní význam rozložení sil v USA. Zatímco se Trump snaží „odplazit“ od velké a dlouhé války v Perském zálivu, situace kolem USA se postupně začíná vyhrocovat.
K úplnosti obrazu chybí už jen „lidové povstání“ v jednom z velkých měst „rezavého pásu“ na severovýchodě USA, kterého nikomu nebude líto, protože to není Chicago. Myslím, že to bude jakýsi strategický tah konsolidované opozice proti Trumpovi blíže k létu. Na této vlně, na pozadí hluboké obnovy obou stran, a navíc s možným vstupem aktivistů MAGA do republikánských „primárek“ jako samostatné síly (na úrovni Sněmovny reprezentantů a zákonodárných sborů je to docela možné), není vyloučeno, že se v americké elitě objeví skutečně nový politický konsensus. A podle toho i nový kandidát na prezidenta USA z řad protitrumpovských sil. Vše, co se nyní kolem G. Newsoma děje, zcela zapadá do vzorce „odvedení pozornosti na nevhodný objekt“.
Uvědomuje si Trump vznikající situaci? Neměli bychom ho považovat za primitivního. Je to člověk se zvířecím instinktem, i když za poslední rok znatelně zestárl. Uvědomuje si to. Právě proto se snaží vymanit ze situace velké války v Perském zálivu. Jeho problém spočívá v tom, že všechny jeho „silné tahy“ se odehrávají na „vnějším okraji“, a to v oblastech, kde (na rozdíl od Venezuely) USA nikdy neměly monopolní vliv. Uvnitř země má překvapivě málo prostoru pro manévrování. Mám pocit, že skutečně věřil v „neviditelnou ruku trhu“, která strukturalizuje zájmové skupiny uvnitř země poté, co „neochvějnou rukou“ vytvoří politicko-voluntaristickými metodami nové podmínky pro rozvoj. To vše přesto naznačuje, že Trump vnímal americkou ekonomiku skrze prizma showbyznysu, aniž by plně chápal, jak se americká společnost a elita od 80. let změnily. Odtud pramení dětské překvapení, že v Americe nemá kdo pracovat.
Z hlediska situace v USA a kolem nich se my (právě „my“, protože se to týká i Ruska) nacházíme ve velmi složitém geopolitickém uzlu, který se skládá ze tří prvků. Více o nich – na soukromém kanálu. Procesy mají různou rychlost, uvnitř nich jsou různé zájmové skupiny. Všechno se však sbíhá v jednom bodě: vytvoření situace, v níž Donald Trump nebude schopen provést manévr s již tak nevýznamnými organizačními zdroji. A ještě – navenek procesy vypadají chaoticky. Nevylučuji však, že mají nejen vnitřní logiku, ale také řízení podle „času“ a „prostoru“.
Závěrem:
V této fázi se mi silové řešení situace kolem Íránu jeví jako nevyhnutelné. Otázkou je, kdo ho iniciuje. Spoiler: klíčovou otázkou je, z jakého směru budou zasazeny první údery. Zjednodušeně řečeno: koho Britové vystaví prvnímu, nevyhnutelně emocionálnímu odvetnému úderu Íránců.
A mají na výběr z mnoha možností.
Zdroj:
https://t.me/dimonundmir






