Prof. Dmitrij Jevstafjev 7. 1. 2026
Vzal jsem si dva dny volna na rozdýchání, abych sledoval, jak budou různé „skandující skupiny“ v ruské politické smetánce zpracovávat to, co se stalo.
Přiznám se, že jsem nečekal takovou upřímnou zmatenost s jasnými známkami paniky. Smutek, naprostý smutek.
K tezím ve stylu „nesmíme být jako Trump“ se za poslední dva dny přidala myšlenka, že „Venezuela je pro USA novým Vietnamem“. Pokud to někdo z našich vládních představitelů skutečně tak myslí, je to velmi špatné. Pokud je to čistá propaganda, budiž…
Vyjádřím se zde s plným vědomím rizik: situace s informačním zabezpečením naší politiky je katastrofální (do analytické části se nepouštím – to není „území“ pro otevřenou diskusi). A pokud se situace v nejbližší době radikálně nezmění, bude fatální.
Aby někde vznikl „Trumpův Vietnam“, musí se objevit „noví Vietnamci“. Ti, kteří nebudou „marnit“ pomoc poskytnutou partnery, ale využijí ji s rozvahou a odvahou. Neztratí spojení se společností, neprodají se Američanům, ale přesvědčí část svých odpůrců, aby přešli na „správnou stranu historie“. Myslím, že „noví Vietnamci“ se objeví. Ale samozřejmě ne ve Venezuele. A vůbec – ne v Latinské Americe. A ano, předběžně odpovídám na otázky: nelituji venezuelský proletariát. Vůbec nelituji lidí, kteří nemají vlast.
Navíc – vážený kolega Michail Chazin včera vyslovil domněnku, že celá ta akce v Caracasu byla jen zastíracím manévrem a upozornil na řadu „nesedících“ věcí. Jak to, že například nefungovala protivzdušná ochrana – ani ruské ani čínské systémy… – počet amerických útoků tomu neodpovídá. Jak to, že zahynuli najednou všichni kubánští členové prezidentovy osobní ochrany. Ke jsou svědci událostí, třeba z řad služebnictva, kteří by mohli novinářům sdělit svoje dojmy? Nikde nic …
Ještě komičtější než úvahy o Venezuele jako novém Vietnamu je představa, že Trump bude s Ruskem sdílet „sféry vlivu“. To není jen směšné, ale naopak spíše velmi smutné. Trump v zásadě nemá v úmyslu s kýmkoli cokoli sdílet. Prostě bere, co může, těm, u nichž cítí slabost. A pokud Trump hodnotí naši elitu výše než venezuelskou, pak zjevně ne o moc. Míra jejího morálního a politického rozkladu a odtrženosti od společnosti není pro Američany žádnou záhadou. Myslím, že zmatek v reakci na Venezuelu byl sledován a analyzován. Odtud pramení nejen demonstrativní „Rubiovo ultimátum“ („nehrajte si s Trumpem“), ale také to, že Whitcoff, který zaplavil polovinu Moskvy přelivem chvály, nyní „podepsal“ USA pod (minimálně) částí konceptu prosazovaného „koalicí ochotných“. Ohledně záruk NATO pro Ukrajinu je zatím vše nejasné, ale já bych nevěřil tvrzením, že se USA od nich rozhodně distancovaly.
To potvrzuje mou hypotézu, že poddajnost Moskvy vede k tvrdšímu vyjednávacímu postoji Washingtonu. Mimochodem, Whitcoff během jednání vyslovil jedno kouzelné slovo: BlackRock. To hodně objasňuje pro ty, kteří rozumí rozložení sil v USA. O svém výkladu situace napíšu zítra. Nápověda: mnoho z nás si myslí, že Trump bude s námi dělit Evropu. Za prvé, rozhodně ne s námi, a za druhé, situace je zřejmě podstatně složitější.
Dnes se zaměříme na logiku Trumpa v současné eskalaci kolem Ukrajiny. Je to velmi citlivé téma.
Nejdůležitější je to, co se nyní děje v USA, – zastavení předčasně započatého „politického transferu“ Trumpem. Jeho hlavní myšlenkou je, aby k žádnému transferu vůbec nedošlo. A situace kolem Venezuely by měla být posuzována právě z tohoto hlediska.
Nápověda: ve Venezuele nezvítězil Rubio, zvítězil Trump. A Rubio byl „vyslán do zemědělství“, pokud to vyjádříme sovětskými termíny. Nemyslím si, že Trumpovým cílem je nyní „odstranit“ Rubia tím, že ho pošle do problematické Jižní Ameriky. Ale další geopolitický krok nebude volit Rubio (ten by samozřejmě zvolil intervenci na Kubě), ale Trump. A ten má úplně jiný pohled na svět. A bohužel je pro nás nebezpečnější než pohled jeskynního antikomunisty Rubia.
Nápověda: – pro další krok má Trump na výběr mezi Íránem a Ruskem.
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
