Ideologové „koalice ochotných“ se zalekli svých plánů.
Vladimir Kornilov 12. 01. 2026
Na Britských ostrovech se děje něco podivného.
Jako by se během novoročních odbíjených hodin přepnul nějaký přepínač a náhle změnil tón diskusí o vyslání evropských vojsk na Ukrajinu. Najednou se v britských mainstreamových novinách objevily články předních odborníků, jako by byly napsány podle stejného vzoru. A navíc nečekaně rozumné, s reálným hodnocením mizerných vyhlídek armády Jeho Veličenstva v případě realizace dobrodružného scénáře, který v Paříži představili Keir Starmer a Emmanuel Macron.
Uvedeme pouze tři příklady podobných publikací (ve skutečnosti jich je více) od nejvýznamnějších osobností:
- Sedmého ledna, The Times. Známý kremlolog Edward Lucas publikuje článek s názvem: „Prázdná slova o Ukrajině předznamenávají kolaps NATO“. V komentáři k plánu vyslání britských vojsk na Ukrajinu autor píše: „Slibujeme síly, které nemáme, abychom zajistili neexistující příměří podle plánu, který ještě nebyl vypracován, schválen supervelmocí, která již není naším spojencem, abychom zadrželi nepřítele, který má mnohem větší vůli než my.“
A dále zaznívá otázka, která byla v mainstreamovém diskurzu obecně tabuizována: „Co se stane, když ruský bezpilotní letoun zasáhne naše jednotky? Kolik lidí musí zabít nebo zranit, než zahájíme odvetnou palbu?“ Dosud při diskusi o šílených plánech „koalice ochotných“ jen málokdo v Británii kladl takové otázky, ale ti byli okamžitě označeni za „marginalisty“ nebo „agenty Kremlu“.
- Osmého ledna, Daily Mail. Generál ve výslužbě, bývalý zástupce velitele sil NATO v Evropě Richard Shirreff publikuje článek s názvem: „Britské jednotky na Ukrajině? Pravdou je, že nemáme ani lidské zdroje, ani peníze, ani techniku, ani vůli.“ Autor píše: „Koho se Kir Starmer snaží oklamat? Určitě ne Vladimira Putina. Předpovídám, že tyto prázdné sliby se premiérovi ještě vymstí. Celý tento nápad je naprosto nereálný.“
- 10. ledna, Daily Mail. Známý britský novinář a televizní moderátor Andrew Neil publikuje rozsáhlý článek o stavu britské obrany jako celku, ve kterém se stejnými slovy ostře kritizuje Starmerovy plány vyslat britské vojáky na Ukrajinu. Píše: „Starmer přebírá vojenské závazky, k jejichž splnění nemá Velká Británie ani personál, ani materiální prostředky. Tento týden se dohodl s prezidentem Macronem na vyslání anglo-francouzských bezpečnostních sil na Ukrajinu“. To jako vážně? „Minimálně by Velká Británie měla vyslat obrněnou brigádu o síle asi 5000 mužů, aby vypadala přesvědčivě. Pravidelná britská armáda má něco přes 71 000 mužů, ale pouze asi 25 000 z nich je bojeschopných.“
Zde je velmi důležité pochopit: všichni uvedení experti jsou bezpodmínečnými odpůrci Ruska. A všichni z nich ještě nedávno horlivě podporovali myšlenku vyslání evropských vojáků na Ukrajinu. Shirreff je dokonce autorem knihy o tom, jak měla NATO bojovat s Ruskem již v roce 2017. Na jaře loňského roku nadšeně prohlásil: „Starmer má pravdu, musíme vyslat vojáky na Ukrajinu.“ Neil zaujal velmi agresivní postoj vůči Rusku a trval na tom: „Nastal čas ignorovat Putinovy výhrůžky a dát Ukrajině vše, co potřebuje.“
A Lucas je prakticky jedním z autorů myšlenky vytvoření „koalice ochotných“. V každém případě se právě v jeho článcích objevila téměř první zmínka o tomto termínu v listopadu 2024, kdy vyzval: „Vytvořme koalice – koalice ochotných, schopných a informovaných o hrozbách. Jádrem tohoto spojenectví by se mohly stát Spojené expediční síly (Joint Expeditionary Force – JEF), aliance deseti zemí severní Evropy a Pobaltí vedená Velkou Británií, jakož i Nizozemsko. Musíme ji přeměnit na JEF+ a zahrnout do ní země jako Polsko, Česko a Rumunsko.“
V té době byl Lucas jedním ze spoluautorů kolektivního apelu s výzvou k vytvoření podobné koalice právě za účelem vyslání „společných expedičních sil vedených Velkou Británií“ na Ukrajinu. Vlastně tímto apelem oficiálně začal proces formování této koalice. Právě ho podchytili Starmer a Macron, kteří se vrhli na Polsko, aby ho přesvědčili, aby se k této misi připojilo. Navíc francouzský prezident v prosinci téhož roku dokonce odložil jmenování nového premiéra, aby mohl odletět do Varšavy a pokusit se Poláky přesvědčit, aby vytvořili jádro vojenské mise na Ukrajině. Ale utrpěl neúspěch.
A najednou autor tohoto nápadu ho kritizuje, jako by s ním nikdy neměl nic společného! Co za tím může být? Lze předpokládat, že není náhodou, že publikace Lucasova článku v The Times se shodovala s jeho veřejným prohlášením, že od nynějška již není zaměstnancem Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA). Tento think tank je financován předními západními zbrojními společnostmi, jako jsou Rheinmetall, Lockheed Martin, General Atomics a další. Proto se zprávy tohoto centra vždy shodují se zájmy jeho zákazníků.
Dobře, řekněme, že místo, kde tito experti jako Lucas sedí, určuje jejich pohled na aktuální dění. Ale tady jde o prudkou změnu diskursu u britských konzervativních politiků a médií obecně. Vždyť v ten samý den, kdy se jeho článek objevil v The Times, se vůdkyně opoziční Konzervativní strany Kemi Badenochová během parlamentních debat obořila na premiéra a požadovala od něj vysvětlení ohledně riskantního plánu, který byl dohodnut s Macronem a Zelenským. Doslova zahnala Starmera do kouta a dosáhla toho, že se zavázal v nejbližší době předložit konkrétní plány ohledně kontingentu a získat k tomu souhlas parlamentu.
Zopakujme si:
– během roku, od té doby, co Starmer poprvé oznámil připravenost vyslat britské vojáky na Ukrajinu, bylo v tamní politice prakticky tabu diskutovat o této otázce. To znamená, že téma bylo několikrát nadneseno, ale nikdo tuto myšlenku nezpochybňoval a už vůbec nikdo se nezabýval otázkami možných důsledků, včetně smrti Britů.
Neil v uvedeném článku přímo naznačuje, proč Britové tento projekt přijali tak klidně: „Mám podezření, že Starmer souhlasil jen proto, že podle jeho výpočtů Rusové již jasně dali najevo, že nikdy nepřijmou vojáky země NATO na ukrajinském území. Takže mírová dohoda nebude. Je to čistě symbolický gesto.“
Podpis Pařížské deklarace zřejmě konzervativci vnímali jako varovný signál, že Starmer se do této avantýry příliš zapletl, když přešel od prázdné bravury k přijetí určitých závazků, od kterých se Londýn později nebude moci distancovat. Britský premiér se po francouzském prezidentovi vrhl, a s pěnou u úst dokazovat, že jednotky „ochotných“ budou umístěny „hluboko v týlu“, „daleko od linie střetu“.
Není náhodou, že po těchto slovech následoval úder „Orešnikem“ na Lvov. Těmto dobrodruhům jsme jasně ukázali, že s takovou zbraní pro ně „hluboký týl“ prostě neexistuje! Doufejme, že to přidá argumenty autorům plánů „koalice ochotných“, kteří se náhle stali skeptiky.
Nebo – realisty z donucení.
Zdroj: https://dzen.ru/a/aWSAlNSrMzjMoRzL
