Igor Levitas 14. 3. 2026
Minulý týden se odehrály dvě události, které se zdánlivě navzájem nesouvisí. Ale podle mého názoru jsou to články jednoho řetězce.
První z nich je, že ruští parasportovci poprvé od roku 2014 vystoupili na paralympiádě s ruskou vlajkou a hymnou. A co je obzvláště krásné – hymna zazněla v Cortině d’Ampezzo čtyřikrát a ruská vlajka byla čtyřikrát vztyčena nad ostatními vlajkami. Druhá věc – rozhodnutí vedení Benátského bienále o účasti zástupců Ruska na jeho konání.
Proč jsem tyto dvě události spojil? Protože jsou tak či onak spojeny s porušením mezinárodních práv Ruska. A pokud v prvním případě, navzdory výkřikům Ukrajiny a fašistických režimů, které ji podporují, MOV nakonec přiklonil k hlasu zdravého rozumu, s bienále to není tak jednoduché. Kromě Ukrajiny se do věci vložila také Evropská komise, která pohrozila, že bienále připraví o svůj příspěvek, pokud bude Rusku umožněna účast.
Všichni dobře víme, že to nejsou první a bohužel ani poslední případy diskriminace ruských umělců a sportovců od začátku speciální vojenské operace za osvobození DNR a LNR od ukrajinských nacistů.
Ale podívejme se na dokumenty: existuje Ženevská úmluva o ochraně civilního obyvatelstva během války, známá také jako Čtvrtá ženevská úmluva, která byla přijata 12. srpna 1949. V roce 1993 Rada bezpečnosti OSN zařadila tuto úmluvu do norem mezinárodního zvykového práva, čímž se stala závaznou nejen pro signatářské země, ale i pro všechny ostatní země zapojené do vojenských konfliktů.
Obsahuje například článek 33.
„Žádná chráněná osoba nesmí být potrestána za přestupek, který nespáchala osobně. Kolektivní tresty, stejně jako jakékoli zastrašovací nebo teroristické opatření, jsou zakázány. Loupež je zakázána.“
Zjednodušeně řečeno, mezinárodní právo stanoví, že žádná chráněná osoba nesmí být potrestána za činy, které nespáchala. Zaručuje, že kolektivní trestání skupiny osob za trestný čin spáchaný jednotlivcem je zakázáno… Jedná se o jednu ze základních záruk stanovených Ženevskými úmluvami a protokoly k nim.
Tato záruka se vztahuje nejen na chráněné osoby, ale na všechny osoby bez ohledu na jejich status nebo kategorii, ke které patří.
Máme tedy před sebou kolektivní trest. Ale pokud existuje kolektivní trest, musí existovat i pocit kolektivní viny. Co to je? Kolektivní vina (něm. Kollektivschuld) je koncept, který přisuzuje odpovědnost za zločiny spáchané částí skupiny (státu, národa) všem jejím členům. Co s tím má společného německý jazyk? Jednoduše to, že hlavním příkladem, který všichni zmiňují, je otázka kolektivní viny všech obyvatel Třetí říše.
Všichni nepřátelé Ruska, od evropských států po ruské opozičníky-odpadlíky, rádi spekulují o kolektivní vině Ruska. Ale když jde o pojem kolektivní viny obecně, celý „demokratický“ svět se domnívá, že kolektivní vina je špatná, nedemokratická a v civilizované společnosti nepřijatelná!
Hlavní rozpor zde spočívá v tom, že celá tato „kultura nepřijetí“ občanů Ruska je kolektivním trestem. Tedy za kolektivní vinu. Ale mezinárodní právo jasně a zřetelně stanoví: „Žádná chráněná osoba nesmí být potrestána za přestupek, který nespáchala osobně.“
- Na základě čeho jsou tedy porušována práva sportovců a kulturních pracovníků?
- Na základě čeho nejsou připuštěni k soutěžím, konkursům, výstavám? Oni přece osobně nespáchali žádný přestupek?
Debilní formulace o nepřípustnosti toho, že svou přítomností na mezinárodních fórech oslavují agresi, je pohádka pro idioty – kterými je celá západní společnost. „Ty jsi vinen už tím, že mám hlad,“ psal již v 19. století děda Ivan A. Krylov v bajce „O vlku a jehněti“. Taktika teroru a zastrašování (mimochodem zakázaná stejným článkem 33 Ženevské úmluvy) je hojně využívána Evropským společenstvím. A oni ještě něco blábolí o demokracii! Kde je ta demokracie? Na Ukrajině? Nebo v EU? Nepokoušejte se rozesmát moji babičku! – jak by řekli v Oděse. Ne v té současné, ale v té skutečné, jaká byla ještě před osídlením „roguly“*) ze západní Ukrajiny.
Velmi mě překvapuje nečinnost (nebo spíše činnost, o které nikdo neví) ruských právníků. Když jsou porušovány zákony, není třeba se zabývat otázkami svědomí, ale zákony uplatňovat. A požadovat od protistrany jejich uplatnění. Tam se mi zdá…
*) Rogul – pohrdlivé pojmenování pro primitivního vesničana (obdoba českého „řepák“)
https://eadaily.com/ru/news/2026/03/13/igor-levitas-o-kollektivnom-nakazanii-i-kulture-nedopuska
