MMF stále uvažuje ve starém paradigmatu

Pavel Rjabov – Spydell finance    11.04.2023
 
MMF stále uvažuje ve starém paradigmatu:“Prudké zpřísnění globálních finančních podmínek (averze k riziku) – by mohlo mít významný dopad na úvěrové podmínky a veřejné finance, zejména v rozvojových se zemích. To by urychlilo rozsáhlý odliv kapitálu, náhlý nárůst rizikových prémií, zhodnocení dolaru v honbě za bezpečím a výrazný pokles globální aktivity v podmínkách poklesu důvěry, výdajů domácností a investic“
 
Ve skutečnosti – a 2022 to ukázal poměrně výmluvně – problémy ve vyspělých zemích neodrážejí problémy na rozvíjejících se trzích. Při rekordním současném zásahu na akciových a dluhopisových trzích vyspělých zemí, s kumulativními ztrátami srovnatelnými s 30. lety 20. století, poprvé v novodobé historii nedošlo k tlaku na měnový trh ani na kapitálový trh rozvíjejících se zemí.
 
V minulosti, zejména v letech 2007 až 2013, skutečně jakákoli nestabilita v USA nebo v Evropě vedla k tvrdým důsledkům pro rozvíjející se trhy, které se projevily prudkým poklesem akciového trhu, tlakem na dluhopisový trh (pokles cen, růst výnosů) a prudkým oslabením národní měny. V Rusku to bylo nejpalčivější kvůli vysoké integraci do mezinárodního kapitálového trhu, resp. vysoké závislosti na něm.
 
Nyní je tomu jinak – dochází k oddělení a rozdělení minulých, velmi stabilních vazeb s vyspělým světem. Koncentrace mezinárodních fondů na domácím finančním trhu rozvojových zemí se snižuje, roste podíl domácích měn na přeshraničních transakcích, zvyšují se domácí zdroje investic a kapitálový trh se stává autonomnějším. To platí nejen v Rusku, ale prakticky ve všech významných rozvojových zemích.
 
Představa, že tváří v tvář nestabilitě se všichni okamžitě rozběhnou k hlavní měně financování (dolaru), není mylná, spíše se jako hlavní trend přeceňuje. Ano, stále platí, protože dolar je jedním z hlavních zdrojů přeshraničního financování, stejně jako euro, a zahraniční dluh je u naprosté většiny zemí nominován především v dolarech a eurech, pokud jde o dluh v cizích měnách.
 
Zároveň se snižuje závislost a udržitelnost vazeb na vyspělý svět, jinak by finanční systém a měnový trh v rozvojových zemích byl v roce 2022 zničen vzhledem k rozsahu tlaku na trh aktiv ve vyspělém světě. Tak tomu však není!
 
Portál МMF ve své prognóze uvádí, že riziko finančního šoku, vyvolaného zpřísněním finančních podmínek, odhaduje na 15 %, což by v nejhorším případě vedlo ke zpomalení globálního růstu na 1 % a k omezené recesi v rozvinutých zemích. To znamená, že březnové události s bankami mají omezený dopad a v mnoha ohledech již byly zažehnány.
 
To je opět mylná představa MMF, protože problémy ve finančním systému jsou obrovské a březnové události s bankovní krizí jsou pouze“nulovou fáz“ v dlouhém řetězci rušivých událostí. Pokračování bude následovat, ale ne bezprostředně (o tom jsem podrobně psal). Rizika jsou zde mnohem vyšší než 15 %, které uvádí MMF.
 
MMF předpokládá, že centrální banky a vlády včas zareagují na případný šok a podmíněně zaplaví systém likviditou, jako v březnu 2022 a jako to dělaly vždy.
 
To je další omyl MMF. Nikoli v reakci centrálních bank, která je jasná, ale ve vyvažování rizik. Zaplavit systém likviditou znamená ustoupit z dráhy neutralizace inflace a zároveň zničit důvěru ve fiat měny^*), což usnadní ještě větší odliv vkladů do alternativních nástrojů, což nyní vidíme.
 
Každá akce vyvolává protiakci. Rozvahové díry nelze bez následků zaplnit likviditou.
 
Souhrnně lze říci, že MMF je koncepčně daleko za současnými trendy a uvažováním se značnou setrvačností vnímání.
 
_{*) fiat měna – je vytvořena státními orgány, přičemž její hodnota je stanovena zákonem a není kryta zlatem nebo jinými komoditami. Typickým příkladem fiat měny je koruna česká, euro nebo americký dolar.}