Zásah do nejposvátnější věci ze všech.
Andrej Perla 20230630
Joe Biden se nemýlí. Ve své zmatené mysli ve skutečnosti válčí s Putinem v Iráku. Jak už to tak bývá, válka s Ruskem o sympatie islámského světa není pro Američany o nic méně důležitá než boje na Ukrajině. A to ze stejného důvodu: Západ bojuje proti světu, v němž přetrvávají náboženství a tradice. Polem tohoto boje je celý svět. A Švédsko, kde fanatici pálí svatou knihu, odhaluje skrytý význam toho, co se děje.
Když dovolíte, začnu paradoxem:
My jsme měli velkou srandu v minulých dnech z Bidenova výroku, že Putin prohraje válku v Iráku.
Je to ale ve skutečnosti jinak: – Nám se zdálo, že jeho stařecká slabomyslnost už dosáhla stupně, že zapomněl, že s námi válčí na Ukrajině (a možná opravdu zapomněl). Podíváme-li se na to ale nepředpojatě, tak ta Bidenova slova měla hluboký smysl. Ten smysl nebyl v tom, že skutečně něco prohráváme, ale bylo to, přinejmenším pro něho, důležité přání.
Podíváme-li se na dnešní dění na Blízkém Východě, tak hlavní zpráva do světových masmédií z Iráku, bude následující: – poté, co ve Švédsku emigrant z této země spálil demonstrativně Korán, rozzuření arabští sunnité zaútočili na švédské velvyslanectví v Baghdádu. Události v Iráku, který se po událostech velké války dostal, upřímně řečeno, na periferii našeho zájmu, se náhle dostaly do ohniska světové pozornosti – proč? Probíhá totiž velmi zajímavý proces: – Američané se ze všech sil snaží zachovat si vliv na Blízkém Východě, přičemž zásadně důležitou oblastí na tamní mapě je právě Irák – proč?
1. Protože ropný průmysl;
2. Protože po útěku z Afghánistánu ztratit vliv i v Iráku, by znamenalo v očích celého světa ztratit úplně všechno. Horší pro ně bude už jen porážka ve válce na Ukrajině, což se – bohužel – nestane zítra.
Američané se křečovitě snaží využitím svých možností v Iráku, kde jejich jménem operují hlavně soukromé bezpečnostní společnosti, a snaží se ze všech sil operovat na území Sýrie, kde mají umístěna svá vojska.
Podíváme-li se na to vše, tak zjistíme, že Bidenova věta, že „Putin prohrává válku v Iráku“, má svůj důležitý smysl. S Bidenova hlediska je to válečná scéna, kde on (USA) stojí právě proti Putinovi (Rusko). Navíc pak i Švédsko a Finsko, které se postupně stávají (zatím se nestaly) členy NATO, jsou rovněž scénou válečných akcí informační války, v níž USA čelí Rusku. Ale nejen Rusku.
Spálení Koránu je samo o sobě nejen strašný zločin s hlediska kterékoli společnosti ctící tradiční hodnoty, která nutně vůbec nemusí být islámská a už jistě ne sunitská. Spálení Koránu naprosto stejně rozhořčeně vnímají jak v sunnitské části Iráku i v naprosto sunnitském Turecku, v sunnitské Saudské Arábii, jakož i v šíitském Iránu. Stejně rozhořčeně to vnímají i v převážně světské Sýrii, převážně pravoslavném Rusku, ale i v Izraeli, kde velká část obyvatelstva nejsou Arabové, ale kde chápou, že tradiční hodnoty a Písmo svaté nemohou být výlučným majetkem jednoho náboženství a kultury, kde chápou sousloví „abrahamické kultury“, kde je jak křesťanství, tak islám i judaizmus.
Co se to děje? Proč NATO a USA podporují tento zločin? Protože jejich současné společnosti jsou principiálně protitradicionalistické a navíc protináboženské, kde sice do štvanic, kdysi pořádaných bolševiky v úplně prvních letech sovětské vlády, zatím ještě nedošli, ale důsledné rozvracení církevního vzdělání, náboženských obcí, snahy po zmenšení vlivu těchto obcí (zdaleka nejen islámských) na život těchto společností, sledujeme takřka v přímém přenosu.
Čím je v takové situaci Švédsko, chtějící vstoupit do NATO?
Je to Švédsko, které se chce definitivně zbavit všech pozůstatků tradiční kultury, která na jejím území ještě zbývá. Ale jakkoli hrozně to zní, obránci tradiční kultury na území údajně evropského, údajně naprosto bílého a kdysi křesťanského Švédska je kdo? Jsou to, bohužel, přesídlenci z Východu, muslimové, kteří se ve Švédsku neocitli z nějakého plezíru – imigranti – imigranti z různých důvodů.
Právě jejich vědomí zasahuje tento úder, právě jejich odpor chtějí zlomit vstupem do NATO. Momentálním důvodem vstupu Švédska do aliance je vstup do jednotného šiku se svou nevelkou, ale velmi dobře vyzbrojenou armádou proti Rusku. O tom není sporu. Ale Švédsko se v nemenší míře šikuje do onoho protitradičního a sodomistického světa (chtěl jsem původně užít jiného slova – ale ne) proti všem zemím tradiční kultury – ale hlavním protivníkem Švédska v této situaci není Rusko, nýbrž Turecko, Irán (Irák je oslaben Američany). A kdo je největším oponentem vstupu Švédska do NATO? Rusko to není, nemá tam hlasovací právo a je to vojenský blok proti nám. Ale Turecko se svým právem veta v této otázce. Turecko od kandidátů požadovalo dvě naprosto pochopitelné věci:
1. Aby přestali podporovat kurdské separatisty, tedy ty, kteří pokračují v občanské válce na tureckém území. Tento požadavek není deklarativní, ale splnitelný. Pro Švédsko by neměl být problém mu vyhovět;
2. Úctu k vlastním normám svého náboženství a své kultury – což je mj. zakotveno ve statutu aliance. A byly doby, kdy tento požadavek byl nejen přirozený, ale i nadbytečným – protože jak jinak?
A právem tyto dva naprosto logické, prosté a splnitelné požadavky jsou, jak se ukazuje, kamenem úrazu. Turecko vidí, že nebudou splněny. Švédsko podporuje Kurdy, přičemž není jasné proč, protože to zjevně nepotřebuje Švédsko, ale USA, a navíc organizuje, už asi potřetí, pomocí jakýchsi přivandrovalců, tyto demonstrativní provokace. A dělá to tak, aby to nebylo možné přehlédnout nebo to svést na exces pachatele.
Ale v Rusku přece byl takový pokus a pachatel byl okamžitě spoután a nesl důsledky…
Protože v Rusku existuje vnitřní politika (sice si zasluhuje kritiku), jejímž základem je úcta k tradičním náboženstvím, máme na to i zákon.
Ale základem jejich politiky je právě zbavení tradičních náboženství jejich vážnosti – přičemž všech. To znamená, že tradiční spojenci USA a NATO jsou v důležitých otázkách spojenci nikoli jejich, ale Ruska.
To znamená, jak jsem zmínil už na počátku, že je pro Ameriku velmi důležité vyhrát válku s Putinem v Iráku – na území tradičního islámu. Jenže, oni se mýlí a tuto válku prohrávají – a prohrají ji zřejmě už v nejbližší době.
Preklad: St. Hroch, 1. 7. 2023
