Sergej Pereslegin 25. 12. 2025
Tento rozhovor vyšel o Vánocích a nějak se mi nechtělo do té sváteční atmosféry strkat válku. Proto překlad zařazuji nyní, v období bilancování a výhledů… (překl.)

Jak hodnotíte průběh a vojenský výsledek 4. roku války?
Myslím si, že právě teď by bylo velmi důležité pochopit, čím se jednotlivé roky SVO vzájemně lišily.
Rok 2022:
Byl manévrovacím obdobím války, kdy se Rusko pokoušelo vyřešit všecky vojenské i politické problémy vznikající v jejím průběhu řešit takříkajíc jednou ranou.
- Ideou byla správná připravenost, což bylo provedeno dobře, ale tuto myšlenku se nepodařilo úspěšně dovést do konce částečně kvůli nečekaně vyšším ztrátám, částečně proto, že se rýsovala perspektiva velmi blízkého míru. Všimněte si, prosím, zvláštnosti této války: – stále je na dohled blízký mír, ale nikdy k němu nedochází…
- Poté, co operace nebyla dovedena do konce – částečně kvůli odporu Ukrajiny, částečně kvůli nedostatečnosti vynaložených na ni sil, částečně kvůli kalkulu s blízkým mírem, kdy jsme se skutečně domnívali, že pro nás bude nejlepším minimálně rozbitá Ukrajina. Se nakonec vytvořila situace jisté rovnováhy a na podzim protivník velmi dobře zaútočil, dosáhl velmi slušného vítězství na charkovském směru, donutil nás ke stažení od Kupjanska, až k linii, na níž jsme se museli stáhnout při podobném úderu wehrmachtu v roce 1941. Poté válka rychle nabyla poziční povahy. Vcelku tuto kampaň vyhráli Ukrajinci.
V jakém smyslu „vcelku“? Rusko jistě dosáhlo slušných výsledků, řada míst byla osvobozena prvně, výsledků bylo dosaženo a nebyly likvidovány.
Nicméně ke konci roku Ukrajina nesporně převzala iniciativu a z tohoto hlediska vyřešila svůj úkol v zabezpečení své neporazitelnosti k roku 2022.
Rok 2023:
V té chvíli před Ruskem vyvstal velmi vážný problém – „Jak neprohrát“. Proto přešlo od zásad manévrovací války k zásadám války poziční, vytváří velmi dobře vrstvenou obrannou linii, vytváří odpovídající zálohy a začíná čekat na ofenzívu VSU. Úkol VSRF – odrazit ukr.ofenzívu. Úkolem VSU – během ofenzívy zlikvidovat hlavní výsledky dosažené VSRF – především ve vztahu k pobřeží Azovského moře, k Mariupolu, Melitopolu, Berďansku a k přímému pevninskému spojení s Krymem. Na tahu byla tedy jednoznačně Ukrajina.
Počátkem a nepozději k polovině roku se ale ukázalo, že sankce nemají na ruská vojska ani ekonomiku očekávaný negativní efekt. To znamenalo, že Ukrajina v delší válce prohraje, protože zaostává za Ruskem ekonomicky, finančně i technologicky – a to ani za pomoci Evropy. To Ukrajině zkomplikovalo situaci, protože v tomto roce musela vyhrát. Obrázek vypadal tak, že sice Rusko kampaň 2022 prohrálo, ale získalo velká území a strategické koridory. Udržela Doněck i Luhansk a značnou část Chersonské a Záporožské oblasti.
Na druhé straně Ukrajina zahájením ofenzívy dokázala zpočátku dosáhnout velmi významného výsledku ovládnutím Chersonu. Tady udělalo ukr. velení a za ním stojící velení NATO vážnou chybu odkladem ofenzívy z května na počátek července. V důsledku toho Ukrajina:
- Začala útočit pozdě;
- Vedla ofenzívu nedostatečnými silami a velmi rozptýleně;
- Nedosáhla žádného výsledku v době hlavního protiútoku.
V polovině července jsem došel k závěru, že se protiofenzíva definitivně zhroutila a výsledku nedosáhne. Vojáci došli k tomu závěru jistě podstatně dřív než já.
Kampaň roku 2023 Ukrajina rozhodně prohrála bez ohledu na strategický význam obsazení Chersonu.
Tady se Ukrajina dopustila další chyby. Jestliže se situace takto vyvinula, měla mávnout rukou nad všemi ostatními úseky fronty, na nichž se chystala útočit. Naprosto zbytečné obranné činnosti na nehájitelných pozicích jsou jejich chybou, táhnoucí se celou válkou.
Rok 2024:
Tady se situace mění znovu. Už v polovině července bylo jasné, že nová ofenzíva VSU je v podstatě nemožná a nemůže vést operaci s nadějí na úspěch. V té době bylo pro ukrajinské vedení tím nejlepším řešením okamžité uzavření míru za podmínek, v jaké nemůže doufat kdykoli později. Proč?
- Protože v USA vládla proukrajinská Bidenova administrativa,;
- Rusko sotva odrazilo protiofenzívu a ještě nezačalo ofenzívu vlastní;
Sice Doněck, Luhansk a Krym ztrácela, nicméně to bylo i tak zřejmé, protože pokud si je chtěla vrátit musela vyhrát svoji ofenzívu – kterou ovšem projela.
Ukrajina dokonce ani nezačala o míru hovořit a od konce roku 2023 skončilo období změn vln typických pro poziční války, kdy se strany periodicky střídají v převaze. V roce 2024 jsou v ofenzívě jenom ruská vojska.
Ukrajinci začínají útočit na vnitřní ruská území pomocí dronů a pokoušejí se o jednotlivá vojenská dobrodružství typu Kurské oblasti. Kurská operace byla od základu špatně a jediné, co bylo z jejich pohledu rozumné udělat, bylo udeřit a okamžitě se stáhnout. Ani takovéto loupeživé výpady války nevyhrávají.
Strategie Ukrajiny v roce 2024 nebyla ani na vítězství ani na remízu, ale na oddálení porážky, která trvá dodnes. Rusko tu postupovalo rozumně ale velmi pomalu, s jistotou a se snahou o co nejmenší způsobené škody a vlastní ztráty.
Zda to bylo dobře nebo špatně, je otázka, nicméně jedním rázným úderem, i při vyšších ztrátách, bylo možné válku ukončit a integrální ztráty by byly nižší. Strategií VSRF bylo zvyšování tlaku a nepřipuštění jeho snížení. Tak to probíhalo v celém roce 2024.
Rok 2025:
Kampaň toho roku měla být s hlediska ruského velení poslední kampaní války. Co Rusko provádí?
- Pokračuje ve vyčerpávání protivníka v bojích u Krasnoarmějska a Kupjanska;
- Likviduje nesmyslné ukr. nástupiště v Kurské oblasti;
- Poté zahajuje ofenzívu v Sumské a Charkovské oblasti;
- Rozšiřuje frontu na jihu u Guljajpole, což je kritický bod protivníkův;
Vcelku lze říci, že se už jedná o ofenzívu po celé frontě a o vyčerpání protivníkových strategických rezerv.
K podzimu se situace vyvinula následovně:
- Rusko má na frontě početní převahu v lidech;
- Rusko má početní převahu v dronech (kvalitativně se názory různí – některé typy jsou lepší, jiné horší než u NATO, ale dokonce i ti kteří chválí drony NATO, uznávají, že to nekompenzuje 100% rozdíl v počtech.
Vzhledem k tomu, že drony jsou považovány za hlavní zbraň pro udržení fronty a převaha přešla na ruskou stranu, byla tato kampaň považována za poslední.
- Rezervy Ukrajiny jsou prakticky vyčerpány, což vidíme jasně podle toho, jak jednotlivé pokusy o zvrat v Kupjansku a Pokrovsku vedou k tomu, že se sype fronta na jiných místech a padá Seversk a začínají boje o Guljajpole, které byly počátkem roku pozičně od frontové linie dost daleko.
Přitom se tvrdí, že VSRF mají dostatek rezerv dosud do bojů nezapojených. Vyvstává tedy otázka, na co Rusko stále čeká?
Čeká na kapitulaci protivníka, jehož situace je beznadějná, obrannou strategii nemá. Otázkou je jen délka trvání agónie v podmínkách rostoucího utrpení obyvatelstva.
Rok 2026:
Rusko tím, že získalo všechny součásti válečné mašinerie, začalo je naplno využívat a intenzivně ničit ukr. infrastrukturu v Oděsy a černomořského pobřeží Ukrajiny a dalších mnoha místech. Budou růst útoky na Dněpropetrovsk, na mosty v Kyjevě, na Lvov a železnice. Prakticky jde o to, že ať Západ dodá Ukrajině jakékoli množství techniky, ta na místo určení nedojde.
A co těch 90 miliard z EU pro VSU?
Zajímavé je, že ze zhruba 250 mld.usd, které západní podvodníci ukradli Ruským občanům, zhruba polovinu dostaly VSU. Pokud je tomu tak, potom EU dokázala dát dohromady podstatně méně, než bylo ukradeno podvodníky z účtů ruských občanů!!
Krom toho tato suma je jen nakreslena na účtech a nemá žádný fyzický význam. Navíc byly tyto peníze zatím jen slíbeny. I pokud dojdou na místo určení, situaci na frontě významně nezmění.
Jak je to ale s tím mírem, který se stále ztrácí v perspektivě?
Zajímalo by mě, co v této situaci projektuje velení ruské armády. Chápu riziko, před nímž stojí… Vše je v podstatě o.k., armáda postupuje – Seversk, Guljajpole i Pokrovsk a na pozadí poziční války jde o velký úspěch a vrchní velení stojí před složitou volbou:
- Použít nahromaděné rezervy v jedné operaci k velkému průlomu, po němž nejspíš protivník neudrží Slavjansk a Kramatorsk, a při provedení výsadku na Oděsu a Nikolajev lze dosáhnout efektu zhroucení celé fronty, což je lákavé;
- Na druhé straně všichni vidí zkušenost z neúspěchu někdejší ukrajinské protiofenzívy a také vidí, že Ukrajinu postupně doráží i tak – proč tedy riskovat?
Nicméně, jak pravil Sun-Dzu, válka má ráda vítězství a ne průtahy, a proto obecné zákony válečného umění stojí za velkou ofenzívou. Pokud bude úspěšná, odpadne otázka mírových jednání.
Mám-li říci svůj názor, pak tato válka nemůže trvat nekonečně dlouho a máme dost blízko k míru. Ale právě tato blízkost může ještě nějakou dobu pokračovat.
Já nevěřím, že v Miami se nic nestalo. Spíš se projednávaly velmi praktické věci: – bezpečnost některých lidí a struktur, a v jisté míře i bezpečnost Evropy. Přičemž nejde o to, že by USA měly obavu z útoku Ruska na Evropu nebo naopak. Jde o to, že Evropa do tohoto konfliktu zasáhla velmi nešťastně. Jestliže můžeme nazvat některé úspěšné operace Ukrajiny v této válce, pak u Evropy ani jedinou. Takže se nejspíš s Američany v Miami dohadovali, jak budou společně postupovat v Evropě – a to je velmi složitá a zajímavá otázka. Hovořím-li o Evropě, mám na mysli jen Německo, Francii a Británii. Právě z tohoto hlediska je velmi důležitá věta:
„USA jsou velmi znepokojeny tím, že se jaderné zbraně USA mohou ocitnou v rukou evropských vlád, vůči USA nikoli přátelských“.
Nevím, zda si toho Evropané všimli, ale měli by.
A co říkáte nedávnému rozhovoru Trumpa s Tokajevem o jakési součinnosti. Takže vidíme, jak se zóna britského vlivu postupně mění v zónu americkou?
Víte takový má Tokajev „nos“. Svého času se vykašlal na Rusko, když považoval jeho stav za beznadějný a začal si s Británií. Potom pochopil, že s Ruskem všechno zase tak špatné není… – no a nyní nejspíš pro změnu kašle na Anglii. Nikoli ale ve prospěch Ruska ale USA. Pro nás to sice výhodné není, ale určitě je to přijatelnější než Kazachstán proanglický a proturecký.
Proto si myslím, že v Miami posuzovali právě tuto skupinu otázek, a proto právě po Miami u nás začínají taková setkání v Centrální Asii.
To, samozřejmě, není Jalta, kde se dělila Evropa. Tady je mapa mnohem větší a já se domnívám, že tam bylo dosaženo mnoho zajímavého. Čeho ale bylo dosaženo ve vztahu k válce – Evropy a Ukrajiny se nejspíš nikdo neptal a Rusko nejspíš postavili před nezbytnost vyřešit problém vítězství ve válce a ne přechodu od války k míru.
Pro Rusko to na jedné straně je špatné, protože budou na obou stranách nadále umírat lidé. Je to špatné i proto, že Rusko má problémy v Zakavkazí, Střední Asii a začnou problémy i na Dálném Východě. Na druhé straně má ale Rusko mnohem více zkušeností z vyhraných válek než uzavírání míru v nejisté situaci.
Zatím musíme čekat. Nevěřím tomu, že se Ukrajinci udrží do konce letošního roku. Oni sice cosi mluví ještě o roce příštím. V této souvislosti zdůrazňuji, že v roce 2025 neudrželi pozice, které bránili po tři roky.
Pokud jsou naše představy o dynamice války správné, pak letos vše půjde mnohem rychleji. Mez únavy materiálu na ukrajinské straně fronty, není-li jí dosaženo už nyní, bude dosažena velmi brzy. Deformace už nejsou pružné ale plastické…
Preklad: St. Hroch, 7. 1. 2026
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=p0fXYth0EfY





