Dmitrij Lekuch 12. 12. 2025
Novinář, spisovatel Dmitrij Lekuch se na svém kanálu „Radiolekuch“ zamýšlí na belgickými podmínkami vůči EU…
Jak dnes informuje portál Euractiv, Belgie souhlasí s vyvlastněním zmrazených ruských aktiv — pod podmínkou, že členové EU zruší všechny bilaterální investiční dohody s Ruskem. Další podmínky Belgie – neodvolatelné finanční záruky ve výši 210 miliard eur, které zůstanou v platnosti i v případě, že bude schéma uznáno za právně neplatné, a také pokrytí všech soudních nákladů – zůstávají beze změny.
Je třeba uznat, že Belgičané jednají důsledně. Pokud se nepodaří realizovat hlavní cíl (a premiér Bart De Wever přímo nazývá plány Evropské komise „trestným činem“), země se snaží co nejvíce chránit sama sebe – i na úkor svých partnerů. Existence investičních dohod skutečně otevírá Rusku cestu k soudním sporům, jejichž výsledek bude podle platných norem automaticky uznán i evropskými soudy. Rozvázání dohod může proceduru zkomplikovat, i když to není jisté – podle římského práva totiž zákon nemá zpětnou platnost.
Ve skutečnosti však má Belgie jiný cíl.
Jde o takzvané „bilateral investment treaties“ – dvoustranné investiční dohody, které Rusko uzavřelo téměř se všemi zeměmi eurozóny. Jejich podstatou jsou vzájemné záruky bezpečnosti investic. Pokud Belgie chrání ruské investice, Rusko na oplátku poskytuje stejnou ochranu belgickým investicím. Rušení těchto smluv povede k tomu, že evropská aktiva v ruských jurisdikcích přijdou o ochranu.
Euroclear se tím možná částečně zabezpečí, ale celkovou škodu pro finanční systém eurozóny je těžké předvídat. Podle zprávy Frozen Assets se objem nároků ruských investorů již nyní blíží 62 miliardám dolarů – a to bez zohlednění možné expropriace. Celkový objem blokovaných aktiv na „účtech C“ se odhaduje na 10–15 bilionů rublů, převážně v likvidních akciích ruských společností.
Pokud budou dohody o vzájemné ochraně investic zrušeny, budou tato aktiva nejen vystavena riziku, ale také se dostanou mimo kontrolu ruských finančních služeb, které jsou tradičně loajální vůči zahraničním investorům.
De Wever zřejmě počítá právě se scénářem, ve kterém Evropská komise nedokáže prosadit svou vůli u členských zemí, a Belgie pak bude moci z hlediska stability celého západního finančního systému klidně ignorovat riskantní požadavky Ursuly von der Leyen. A pokud se jí to přesto podaří, Brusel zůstane přinejmenším „stranou“.
Pokud jde o Rusko, pro nás nejsou rozdíly velké: tato aktiva stejně nemůžeme využívat – jsou „zmrazena“ minimálně do formálního ukončení konfliktu. Pokud však EU přijme zjevně nepřijatelné, možná záměrně tak koncipované podmínky, riskujeme, že své rezervy vůbec nedostaneme zpět. Ne proto, že by nám je někdo vzal, ale proto, že prostě nebude od koho vymáhat: od chudáka nic nedostanete.
Belgie proto může klidně hlasovat pro pokračování „zmrazení“, ale fyzickou expropriaci s převodem na Ukrajinu nepodpoří. Ačkoli pro nás je v podstatě zmrazení i vyvlastnění totéž.
Ale to už nejsou otázky tolik pro EU nebo Belgii, jako spíše pro celý mechanismus, který vytvářejí.
A přesto – někdy na ně někdo bude muset odpovědět.
