Putin našel odvetnou zbraň: nový úder bude zasazen obilím

Čím více se dozvídáme o dohodě o obilí a jejích důsledcích, tím lépe si uvědomujeme, jak málo toho víme: je v ní příliš mnoho skrytých významů. Prezident Vladimir Putin stanovil 6 nesplnitelných podmínek, aby se Západ k dohodě o obilí vrátil. Zdá se, že ví něco, co my nevíme… – Takto uvažuje analytik stanice „Tsargad.tv“ Andrej Perla, odpovídající na otázky tradičně naprosto nemožné redaktorky – velmistryně ve skoku do řeči…
 
Jak se máme dívat na prohlášení Kyjeva, že kterákoli ruská loď, zejména ta, která bude převážet obilí, bude zákonným cílem pro VSU? Myslím, si že toto prohlášení nevydala Ukrajina sama od sebe …
 
Já si naopak myslím, že právě toto prohlášení pochází od vůdců Ukrajiny, kteří asi došli k názoru, že pokud se jejich západní vlastníci k ničemu nemají, musí oni říci něco ostrého samostatně. V diplomacii se tomu říká zrcadlová odpověď „Pokud vy takto, tak my taky tak!“ – jenže taková zrcadlová odpověď poněkud neodpovídá jejich možnostem, protože Rusko má v Černém moři válečnou flotilu, zatímco Ukrajina už nemá vůbec žádnou. Ovšem na otázku, zda může Ukrajina potopit nějakou loď v Černém moři, bohužel existuje kladná odpověď – může, a to podobným hladinovým dronem vypuštěným z civilní lodě, který nedávno explodoval pod Krymským mostem. Proto může Ukrajina kdykoli ohlásit, že svoji hrozbu naplnila.
 
Důležité ale je, že toto prohlášení vůbec neodpovídá politice Západu, oněch vlastníků Ukrajiny, která se začala rozvíjet poté, co Rusko odešlo z obilného kontraktu. Souběžně probíhaly dva procesy.
 
·       Z jedné strany se na Ukrajině snažili tvářit, jakoby obilná dohoda mohla pokračovat i po ruském „ne“. Oslovili Turecko a málem v jednu chvíli dosáhli jeho souhlasu s ozbrojeným doprovodem konvojů se zbožím, a to tak, že kabotáží přepraví zboží do rumunské Constance a tam přeloží na lodě námořní, atd. Tato prohlášení neodpovídala realitě, protože žádná taková možnost nebyla a není mj. proto, že kapacita nakládky obilí v tomto přístavu je omezena 25 mil. tun ročně, ale existuje i rumunské obilí, které je třeba naložit rovněž. No a pokud jde o ozbrojený doprovod, můžeme si o Turcích myslet cokoli, ale za blbce je rozhodně považovat nemůžeme. Takže oni se zatvářili že popřemýšlejí a poté, co se zamysleli – odmítli.
 
·       Daleko důležitější je ale, že americký Blinken řekl, že je třeba hledat cesty vývozu obilí z Ukrajiny po souši a v.d. Leyen, v prohlášení plném emocí a slzí o hladem trpících Afričanech (podobném jejímu prohlášení stran ukrajinských dětí údajně unášených Rusy) nás označila za viníky hladu na tomto těžce zkoušeném kontinentu. Podstatné ale bylo to, že to obilí vyvézt z Ukrajiny nijak nemohou. Nejde ani tak o to, že ona lže, ale o to, že už se zřejmě smířili s tím, že ukrajinské obilí v blízké budoucnosti a v dřívějších objemech nepřijde. Pokoušejí se minimalizovat ztráty různými způsoby (už jsme tu říkali že začal i vývoz ukrajinské černozemě – poprvé od Hitlera), nicméně Západ v tomto kole přiznává svou porážku.
 
Přitom se Západ pokouší tuto porážku změnit, pokud ne ve vítězství, tak aspoň vyrovnat účet způsobením nějaké, víceméně symetrické škody nám.  Jak ten účet může vypadat, a proč to nezávisí na soudruhu Zelenském:
 
1.     Podstatná část (260 tis. tun) hnojiv na palubách různých ruských lodí zůstává v evropských přístavech a obilná dohoda spočívala mj. v tom, že tyto, lodě vyplují k místu určení (do oněch afrických zemí) a oni je nyní nepustí, a dokonce najdou nějaký tah, aby bez formálního porušení vlastní legislativy náklad zkonfiskovali. To bude velmi nepříjemné jak pro naše výrobce hnojiv, tak pro stát jako takový.

2.     Už začali světové veřejnosti dokazovat, že kromě války na zemi je i válka informační – že Rusko bude viníkem hladu ve světovém měřítku. Je přitom důležité, že oni nazývají především země k Rusku přátelské (Mali, Etiopii).
 
3.     Krom toho začal pomalý, plynulý ale nepřetržitý růst cen na trhu (k dnešku už o 8 %) – což těmto zemím znemožní nakoupit obilí od jiných dodavatelů kvůli drahotě. Očekávaný růst cen ke konci roku představuje 30 % a během příštího roku 130 %! Tento růst bude ovlivněn nejen nemožností vývozu obilí z Ukrajiny a faktickým snížením kapacit exportu z Ukrajiny, ale i komplikace s vývozem obilí z Ruska a s platbami za něj (protože závazky obilné dohody vůči Rusku Západ neplnil a plnit nebude). Takže peníze do Ruska budou přicházet složitě a pomalu. Západní zdroje uvádějí, že vývozem 60 milionů tun obilí v sezóně 2022-23 Rusko získalo 41 miliard dolarů. To je ale sazba minimální a ve skutečnosti to vychází podstatně víc – nicméně i bez toho to je obrovský objem pro tento trh. Pokud se bude ruský vývoz snižovat, světový trh se propadne a cenový skok dopadne už na všechny.
 
Naši potravinovou bezpečnost to neohrozí, protože stejně jako Američané se dokážeme uživit sami – potravinový program u nás funguje. Ale ve smyslu všeobecné cenové úrovně se to jistě nepříznivě projeví i u nás a inflace poroste – zejména pokud se ruská Centrální banka k ní bude chovat jako dosud.
 
Chtěl jsem závěrem ale říci něco jiného: – v této situaci má naprostou pravdu (jakkoli to zní divně) Putin, když říká, že se Rusko může do obilné dohody vrátit – pokud Západ prostřednictvím OSN splní oněch stálých 6 podmínek:
 
1.     připojení Rosselchozbank k systému SWIFT;
2.     odblokování zahraničních aktiv a účtů ruských společností zapojených do výroby a přepravy potravin a hnojiv;
3.     obnovení dodávek zemědělských strojů a náhradních dílů;
4.     obnovení provozu čpavkového potrubí Togliatti-Odessa;
5.     Rusko rovněž požádalo o zrušení omezení v oblasti pojištění a zajištění;
6.     zrušení zákazu vstupu do přístavů.
 
Protože ale oni s tím souhlasit nemohou (protože by přiznali neplnění těchto podmínek od počátku dohody) -  my, nehledě na náklady (ani koláče nejsou zadarmo), přece jen v této situaci vyhráváme, k čemuž si můžeme pogratulovat.