Georgij Zotov
5. 1. 2026
Jednoho lednového dne přišly do jedné přímořské země zahraniční jednotky, aby unesly prezidenta.
Prezident vedl nepříjemnou politiku vůči velmoci, která dříve rozhodovala o všem v jeho zemi a disponovala nerostnými surovinami, jak se jí zachtělo. A on vzal a odebral koncese, ten hajzl. Samozřejmě, po takovém kroku bylo třeba nahradit tohoto diktátora mnohem příjemnější osobností.
Plán byl jednoduchý. Vylodíme se v hlavním městě. Zajmeme prezidenta. Utečeme. Veřejně toho hajzla odsoudíme.
Letadlo s vojáky přistálo na letišti pobřežního státu bez problémů. 90 pasažérů – s dlouholetými zkušenostmi z války, speciální jednotky, dobře vyzbrojené kulomety, minomety a RPG. Armáda tropického státu, která umí vybírat daně od občanů za zvuku mořských vln a krásně pochodovat v rytmickém kroku na přehlídkách, – ta armáda střet nevydržela – dva obrněné vozy byly zničeny z RPG a bazuky, policie střežící letiště prostě utekla. Tisíce vojáků nedokázaly klást důstojný odpor několika desítkám zahraničních speciálních jednotek. Speciální jednotky vyrazily k prezidentskému paláci.
A pak se stalo něco neočekávaného…
Prezident v paláci nebyl – zpravodajská služba selhala. Ukázalo se, že změnil plány a odjel na venkov. Speciální jednotky dlouho neváhaly: bylo rozhodnuto obsadit palác, přivést tam nového kandidáta a oznámit změnu vlády. Tím spíše, že armáda přímořského státu byla v panice a vůbec nechápala, co se děje. Palác byl okamžitě ostřelován z bezzákluzových děl a minometů, intervenční síly požadovaly kapitulaci.
Ale speciální jednotky neměly štěstí.
V té době byl v tropech na návštěvě ministr zahraničí jedné strašlivé diktatury a ubytoval se v komnatách paláce. Jeho osobní stráž + vojenští poradci pobřežní armády (pocházející ze stejné nebezpečné země) zorganizovali v oknech paláce kulometná hnízda a zahájili bouřlivou palbu na zahraniční speciální jednotky. Nebyli to tropičtí vojáci s operetním způsobem vedení války, ale nelítostní bojovníci, připravení zabíjet a zemřít. Dva členové speciálních jednotek byli zabiti, pět bylo zraněno (jeden z nich byl zajat). Ostatní se rozhodli nezkoušet osud a po demokratickém zajetí rukojmích z řad civilního obyvatelstva se stáhli zpět na letiště.
Skryti za rukojmími požadovali, aby jim byl umožněn odlet. Bojovníci hostující diktatury obklíčili letiště, ozbrojeni až po zuby. Speciální jednotky pochopily, že to nebude snadné, a začaly vyhrožovat zabitím rukojmích.
Dostali povolení odletět.
Tak se 17. ledna 1977 v Beninské lidové republice (Západní Afrika) nezdařil únos/vražda prezidenta Matthieu Kérékoua, organizovaný Francií za podpory Maroka, Toga, Pobřeží slonoviny a Gabonu. Operaci „Kreveta“ tenkrát velel Bob Denard, důstojník francouzských speciálních služeb a profesionální žoldák.
Možná by vše proběhlo úspěšně, ale Kerekou, který byl příznivcem socialismu a komunismu, byl velký kamarád se Severní Koreou – KLDR. V době pokusu o únos byl u něj na návštěvě ministr zahraničí KLDR Ho Dam – jeho delegaci chránili severokorejští vojáci, veteráni téže korejské války. Právě tito muži ve věku 45–50 let zajistili profesionální obranu paláce, útěk žoldáků a zachování prezidenta ve funkci.
Po krachu operace „Kreveta“ uzavřel Mathieu Kérékou dohodu s KLDR o přítomnosti severokorejských komand v jeho ochraně a vojenských poradců pro výcvik prezidentské gardy. Přežil ještě několik pokusů o převrat (poslední v roce 1988), ale zůstal ve své funkci. Kérékou vládl Beninu v letech osmnáct let v letech 1972–1990, povolil svobodné volby a prohrál je. Vrátil se však k moci, aby vládl dalších deset let v letech 1996–2006, dokud dobrovolně neodstoupil. Zemřel v roce 2015 ve věku 82 let. Když mu vyčítali, že má ochranku ze speciálních jednotek KLDR, Kerekou smutně odpověděl:
„V Africe můžete věřit jen Severokorejcům. Ti se nedají podplatit.“
Boba Denara se v roce 1993 pokoušeli soudit za vraždy civilistů, ale Francie ho nevydala. V Paříži jsem s ním dělal rozhovor: cítil se skvěle a s úsměvem mi vyprávěl o boji se Severokorejci.
Říkáte si, zda s tím nemá něco společného nedávný případ s Madurem?
Kdepak, vůbec nic…
Zdroj: https://t.me/darkzotovland
