Výzva k akci – poučení z Ukrajiny pro budoucí síly

Západ se připravuje k válce.

Ilja Kramnik, vědecký pracovník Centra pro studium strategického plánování IMEMO RAS, autor kanálu @kramnikcat pro Anonymní kanál prof. Dmitrije Jevstafjeva          13.09.2023
 
Záměr Polska nakoupit od USA sérii 18 kusů M142 HIMARS, 468 dalších nabíjecích modulů a odpalovacích kontejnerů, 45 raket ATACMS a další vybavení v hodnotě 10 miliard dolarů bude pokračováním série zbrojních megakontraktů této země, zahájené v roce 2018 podpisem smlouvy na nákup série SAM Patriot v hodnotě 4,75 miliardy dolarů.
 
Od konce roku 2017 do současnosti schválilo americké ministerstvo zahraničí několik návrhů na prodej zbraní Polsku v celkové hodnotě přesahující 40 miliard dolarů. Tato schválení neznamenají, že se bude jednat o obchody přesně za tuto částku, natož o skutečné dodávky, ale rozsah je obecně zajímavý.
 
Po schváleních a podpisech smluv přišel na řadu i nárůst skutečného dovozu: Varšava v roce 2022 obdržela zbraně v hodnotě 1,4 miliardy dolarů, což je srovnatelné s celkovými nákupy za předchozích deset let. V kombinaci s významnými kontrakty s Jižní Koreou by další vývoj mohl z Polska učinit jednoho z největších dovozců zbraní na světě.
 
Polsko původně zamýšlelo nakoupit 500 HIMARS, což by z něj učinilo největšího uživatele těchto MLRS na světě – do dnešního dne jich bylo vyrobeno pouze asi 600, z toho 400 patří USA. Poté, co se ukázalo, že USA nebudou schopny tuto objednávku v rozumné době splnit, se však polské vojenské vedení rozhodlo zakoupit 288 kusů jihokorejských MLRS K239 Chunmoo, které mohou používat i americkou munici. Dohoda předpokládá částečnou lokalizaci těchto jednotek, především z hlediska údržby a modernizace.
 
V návaznosti na tyto nákupy samozřejmě rostou i vojenské výdaje země, které se v roce 2023 vyšplhají na 29 miliard dolarů (téměř 4 % HDP), a to pravděpodobně není konečná. Polsko má v současné době nejvyšší podíl vojenských výdajů na HDP ze zemí NATO a naplnění současných plánů nákupů si může vyžádat další zvýšení.
 
Znamená to, že se Polsko připravuje na válku s Ruskem? Ve skutečnosti ano i ne. Mnoho lidí v Polsku si dobře uvědomuje, jak by taková válka mohla skončit, a není tam mnoho lidí, kteří by chtěli, aby se jejich země kolektivně zabila. Mnohem důležitější je touha Polska převzít od Německa titul“nejsilnější armády v evropské části NAT“ spolu se statusem hlavního spojence USA v Evropě. Podaří se to? V zásadě může.
 
Jak dlouho to vydrží, je samostatná otázka. Polské ekonomice zjevně neprospěje takový objem vojenských výdajů, které budou z velké části vynaloženy na nákupy v zahraničí, a nikoliv z vlastního průmyslu.
 
K tomuto uvědomění si jiné reality bych přidal vývoj amerického polního manuálu, kde palebná síla po mnohaleté přestávce opět získala občanská práva. A také mnohá proroctví Kansiana, Ganzingera a dalších odborníků, že spoléhání se na přesné zbraně nebude proti srovnatelnému protivníkovi v konfliktu vysoké intenzity fungovat a že současná americká průmyslová základna na tento úkol nestačí.
 
Ve skutečnosti budeme v dohledné době svědky pokusu o řešení velmi zajímavého problému: pokusu o udržení svého postavení a modernizaci ozbrojených sil ze strany hegemona, který nemá ani vlastní zdroje na odpovídající zvýšení výdajů, ani spojence srovnatelného rozsahu, který by hegemonovi pomohl vyřešit jeho problémy – samozřejmě za určitých podmínek. Takovým spojencem USA proti Číně by mohla být pouze jediná země na světě, ale tuto možnost USA pilně vylučovaly třicet let po sobě, až se jim to povedlo.
https://t.me/s/dimonundmir
 
O tom, jak Západ pokračuje v čerpání poučení z války na Ukrajině, píše m.j. časopis Parameters americké Army War College v Carlisle, která připravuje vyšší vojenský personál, zveřejnil koncem srpna článek“A Call to Action: Lessons from Ukraine for the Future Forc“ (Výzva k akci: Poučení z Ukrajiny pro budoucí síly), v němž se snaží shrnout zkušenosti z konfliktu a závěry pro americkou armádu.
 
Klíčový závěr hned v úvodu zasahuje přímo „do černého“ hlavní amerického postulát posledních desetiletí: zkušenosti z protipovstaleckých/protiteroristických válek na Blízkém východě s drtivou převahou ve vzduchu, řízení a komunikacích jsou pro válku proti srovnatelnému nepříteli nepoužitelné a“vyzařujíc“ velitelská centra (CP) nemohou v podmínkách nepřítele využívajícího elektronické zpravodajství, REB a drony přežít. Navíc takovými protivníky jsou prakticky všechny subjekty, kterým mohou USA v dohledné budoucnosti čelit. V důsledku toho je nutné přejít na mobilní velitelská stanoviště s rozdělením a synchronizací funkcí a minimalizací vyzařovací práce. Zejména se uvádí, že standard ukrajinských velitelů na úrovni praporu, kteří přesouvají své CP dvakrát denně, by byl pro americkou armádu“obtížně dosažiteln“.
 
Další výrazně šokující zkušeností pro USA byly ztráty na životech. Celkové sanitní ztráty 50.000 mužů, které USA utrpěly za dvě desetiletí bojů v Iráku a Afghánistánu, by se v případě rozsáhlé války daly stlačit do čtrnácti dnů, zatímco armádní záloha, snížená ze 700.000 mužů v roce 1973 a 450.000 v roce 1994 na aktuálních 76.000, nemusí být schopna tyto ztráty rychle a v potřebném rozsahu nahradit. Navrhovaným řešením není nic menšího než návrat ke smíšenému principu doplňování mužstva částečnými odvody.
 
Dochází k prudkému nárůstu schopností a úlohy zpravodajství, které lze nyní provádět v mnohem širším rozsahu, zavádění systémů umělé inteligence a systémů na podporu rozhodování. Zároveň jsou nyní tyto nástroje k dispozici nejen státům, ale i velkým soukromým subjektům, které mohou sehrát svou roli na bojišti a při bojovém výcviku vojsk a poskytnout širší pohled a alternativní úhel pohledu na některé problémy armády.
 
V závěru se objevuje soubor obligátních zaklínadel typu“musíme se učit, abychom byli silnějš“, ale celkově to, co je již uvedeno, volá po radikální restrukturalizaci americké armády. Vzhledem k rozsahu a nákladům tohoto procesu bude velmi zajímavé sledovat, jak se s ním hodlají vypořádat.
Viz citát z USAWC:
Výzva k akci: Poučení z Ukrajiny pro budoucí síly
Před padesáti lety čelila americká armáda strategickému bodu zlomu po neúspěšném protipovstaleckém úsilí ve Vietnamu. V reakci na poučení z jomkippurské války bylo vytvořeno Velitelství výcviku a doktrín Armády Spojených států, které mělo přeorientovat myšlení…..