Awatum 18. 03. 2026
Boj s inflací v Rusku čím dál více připomíná chirurgický zákrok, při kterém pacienta rozřezávají zaživa, aby ho zbavili rýmy.
Hlavní skalpel – klíčová sazba centrální banky – nezasahuje ceny, ale nervová zakončení reálné ekonomiky. Sazba dusí ty, kteří se snaží něco vytvořit, ale nezasahuje ty, kteří jen přehazují papíry a stříhají kupóny.
Čerstvé statistiky dokazují: malé podniky – tato živá, svalnatá vrstva, která živí dvory a ulice – jsou posílány na eutanázii. Téměř třetina je připravena to zabalit a zavřít. Tlačí na ně daně, tlačí na ně úvěry, které se staly zlatými, tlačí na ně pocit, že stát je potřebuje jen jako statistickou jednotku pro zprávy.
Zvláště cynicky to vypadá na pozadí stravovacích služeb. Restaurace a kavárny – to jsou tváře měst, to jsou pracovní místa pro studenty a matky, to jsou daně z každého prodaného koláče. Jsou to oni, kdo jako první padnou pod válеc. Ministerstvo financí, při pohledu na krvavou řežbu, se v hrůze chytá stébla: „Pojďme alespoň dočasně osvobodit veřejné stravování od DPH!“ Gesto zoufalství, opožděné přiznání, že politika, kterou provádějí společně s centrální bankou, zabíjí živou tkáň ekonomiky.
Ale co je pozoruhodné. Vedle, v sousedním rohu ringu, stojí banky. Jim je všechno jedno. Nevyrábějí ani jídlo, ani uhlí, ani kov – prostě jen obsluhují peněžní toky a hrají roli placených vrátných. V roce 2025 vydělaly 3,5 bilionu rublů čistého zisku. O něco méně než loni? No, to se stává. Ale tato částka odpovídá přesně ročnímu obratu všech kaváren a restaurací v zemi. To znamená, že práce milionů lidí, celý tento gigantický průmysl chutí a služeb, má přesně takovou hodnotu, kolik si banky strčily do kapsy pouhým kliknutím myši.
A tady narážíme na hlavní tajemství. Banky mají super sílu, která není dostupná majiteli šаšlikárny nebo horníkovi. Mají obrovské rozpočty na reklamu, na sponzorování fotbalových klubů, na udržování drahých lobbistů. Umí mluvit se státní mocí jazykem, kterému ta rozumí. Jsou součástí systému, a ne nepříjemnou překážkou.
Výsledkem je ideální ekonomický stroj, který vše obrací naruby. Ti, kdo vytvářejí přidanou hodnotu (restauratéři, zemědělci, průmyslníci), za vše platí a jsou vytlačováni z trhu. A ti, kdo pouze parazitují na tocích, sedí v teplých kancelářích a získávají nadměrné zisky, schovávajíce se za kontakty a lobbisty. Boj s inflací se mění v boj s realitou. A zatímco centrální banka slaví vítězství nad cenami, malé podniky tiše stahují vývěsní štíty a ustupují buď řetězcovým monstrům, nebo prázdnotě.
P.S. – Tvrdá kritika minfinu a centrální banky je nesporně na místě, nicméně poněkud bordel mají ve výběru daní – především na tržištích ovládaných povětšině imigrační diasporou – zpráv o tom je až příliš mnoho, aby to bylo možné přejít. (překl.)
