Prof. Dmitrij Jevstafjev 31. 07. 2025
Prohlášení představitelů Evropské unie o připravenosti zastavit finanční pomoc Kyjevu v souvislosti s omezením nezávislosti NABU (Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny) a SAP (Specializované protikorupční prokuratury) – struktur, které byly plně kontrolovány Západem – lze stěží považovat pouze za určitý druh PR akce.
Obecně lze situaci, která se v posledních týdnech odehrává kolem Zelenského režimu, charakterizovat jako pokus o uspořádání kontroly nad projektem „Ukrajina“ na základě pochopení, že prosadit přímou účast USA v konfliktu na nekomerční bázi se nepodařilo, bez ohledu na to, jak ostrá prohlášení vůči Rusku Trump činil. Situace odráží obecné porozumění na Západě, že Zelensky se stal nejen „toxickým“, ale že jeho chování je nebezpečné pro samotné západní země. A že nejlepším řešením by bylo plynule a v rámci politického postupu, a ne například vojenským silovým řešením, nahradit ho lépe ovladatelnou osobností – V. Zalužným, jehož kampaň na podporu jako alternativy k Zelenskému již začala.
Vzhledem k informacím o konzultacích v Alpách za účasti představitelů USA, Velké Británie a ukrajinských činitelů, včetně „kyjevské junty“, vypadá zastavení pomoci ze strany Bruselu jako součást obecné politiky nátlaku na Zelenského, který ztrácí nejen legitimitu (to se již stalo), ale i skutečnou moc. V dané situaci však existuje i určitá specifika související se snahou Bruselu zachovat si určitý vliv na situaci v Kyjevě pomocí osvědčeného způsobu – absence samostatných finančních možností Kyjeva.
Tento přístup je zcela logický. Brusel co nejotevřeněji, bez delikátnosti typické pro vztahy na úrovni jednotlivých evropských států, zdůraznil to, co je již všem jasné – rostoucí nesuverénnost současného kyjevského režimu. A takový hrubý přístup, který v něčem napodobuje „zmenšeninu Trumpa“, se může ukázat jako podstatně účinnější, než pokus vyvinout tlak na vládnoucí juntu prostřednictvím masových protestních akcí.
Poznamenejme však dvě skryté vrstvy této situace:
První vrstva.
- Brusel si nárokuje roli hlavního správce pomoci kyjevskému režimu, včetně nákupu zbraní v USA v režimu jednoho okna. To je samozřejmě velmi ambiciózní cíl, ale ve světle dohody Trumpa a von der Leyen o clech (a ve skutečnosti o odebrání investičních zdrojů z evropské ekonomiky) je zcela dosažitelný. V takovém případě však Brusel není lhostejný k osudu prostředků, které se plánují investovat do přežití Zelenského režimu. Pro bruselské byrokraty a evropské politiky na národní úrovni není míra korupce Zelenského režimu žádným tajemstvím. A oni velmi dobře chápou, že v podmínkách rostoucího rizika vojensko-politického kolapsu nebo politického rozhodnutí o výměně „řídícího“ týmu budou tyto prostředky jen narůstat.
Jedna věc je poskytnout na nekomerčním základě již vyrobenou a z národního provozu vyřazenou vojenskou techniku. Druhá věc je poskytovat přímou finanční podporu. A ocitnout se zde bez „dozorčího oka“ kontrolovaného NABU znamená otevřít cestu pro „poslední hrábnutí“. Oficiálně se jedná o částky v celkovém objemu přibližně 30 miliard eur do konce roku 2025. Ale s přihlédnutím k šedým a černým programům pomoci Kyjevu (například platby za služby soukromých vojenských společností, nákup materiálů soukromých společností v oblasti kosmického snímkování, a konečně kybernetická bezpečnost) mohou částky do konce roku dosáhnout 35 miliard eur. Ve srovnání s čísly vojenských dodávek to nejsou tak obrovské částky, ale je tu jedna nuance: jedná se o „živou“ hotovost, nebo, řečeno jazykem dnešní ukrajinské reality, o prané peníze.
Druhá vrstva…
- Nelze přehlédnout, že v dění pokračuje i konkurence v euroatlantických kruzích. Brusel vědomě vyprovokoval politickou krizi pro Zelenského v okamžiku, kdy Kyjev katastrofálně potřebuje jak peníze, tak politickou podporu.
Vyvstává však otázka: je Brusel schopen sehrát v Kyjevě svůj vlastní politický scénář, nebo je to, co dělají eurobyrokraté, součástí celozápadní strategie, jejímž cílem je donutit Zelenského k odstoupení z funkce dříve, než to bude vypadat jako otevřená politická kapitulace?
Je nepravděpodobné, že by Brusel byl připraven hrát vůči Kyjevu zcela podle svých pravidel, ale zcela jistě může využít ve svůj prospěch zjevný neúspěch modelu pomoci Kyjevu v rámci „koalice ochotných“. I v tomto případě však představuje vzniklá situace pro Brusel velkou výzvu – především svou komplexností a nutností přijímat rozhodnutí v podmínkách časové tísně související s evidentní krizí na frontě. Je však zřejmé, že Brusel ukazuje Zelenskému a Jermakovi svou sílu a možnosti a naznačuje, že časy, kdy citlivá orientace na Londýn byla nástrojem řešení prakticky všech politických a finančních problémů, jsou pryč.
Souhlas „junty Zelenského – Jermaka“ s navrácením nezávislého statusu NABU bude de facto znamenat politickou přísahu nejen Washingtonu a Londýnu, ale i Bruselu. Už jen proto, že prostředky, jejichž pohyb budou tyto orgány kontrolovat, budou převážně pocházet z celoevropských fondů. Například část „zmrazených“ ruských prostředků, které byly určeny k převodu Kyjevu, může Brusel použít k přímému nákupu amerických zbraní, aniž by se obracel na Kyjev. V důsledku toho se vliv Bruselu okamžitě posílí, mimo jiné i z hlediska vztahů s Trumpem a jeho týmem. To se vůbec nelíbí Zelenskému, který se v poslední době snažil demonstrovat nezávislost ve vztazích s Evropany a ochotu podřídit se USA a Trumpovi, ale v žádném případě satelitům Ameriky.
Celkový závěr lze pravděpodobně formulovat takto:
Navzdory tomu, že „politické tělo“ Vladimira Zelenského se nadále zmítá v křečích, které ukrajinské společnosti přinášejí stále více obětí, rozdělování jeho „dědictví“ již začalo.
Možností spekulovat na rozporech mezi různými hráči, čehož Kyjev ještě před půl rokem intenzivně využíval, ubývá. S největší pravděpodobností tlak ze strany prakticky všech hráčů Západu donutí Zelenského k ústupkům a vrátí Západu bezpodmínečné právo na „vnější audit“ ukrajinské korupce. To však nezruší strategickou linii nahradit ho poddajnější osobou.
Preklad: St. Hroch, 31. 7. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
