Prof. Dmitrij Jevstafjev 28. 1. 2026
Kolem nás se odehrávají zajímavé procesy.
Jeden z nich bych rád zvlášť zdůraznil. Roste míra provázanosti možností státu na vnější scéně a stavu věcí uvnitř země. Nejde jen o nutnost konsolidovat určité zdroje pro akce na vnější scéně. Vzniká situace „propojenosti“ vnitřních a vnějších zranitelností státu a společnosti. Nejedná se o novou a nepředvídatelnou situaci. Nečekané je, že se ukázalo, že v posledních 25 letech se do popředí dostala socioekonomická, a nikoli čistě ekonomická vzájemná závislost.
O tom se mohl přesvědčit Donald Trump, který na pozadí jakoby „velké“ geoekonomické války s euroatlantisty (kde má určitou výhodu) vedl „malou“ válku s nimi na svém území v oblasti „Velkých jezer“. Cituji z pondělního příspěvku na soukromém kanálu o vzniku „Trumpovy vidlice“. Takže, k prvnímu „zubu“ této vidlice:
„…Trump nemůže vynutit odchod z Ukrajiny [a nechat Evropany samotné], protože by okamžitě následoval úder přes Kanadu…. Úderem se rozumí masové protitrumpovské nepokoje v oblasti „Velkých jezer“, řízené z Kanady a financované kanadskými penězi. Riziko připojení této oblasti ke Kanadě je zatím mnohem reálnější než připojení Kanady k USA.“
Chápu, že tato myšlenka vyvolá nesouhlas, ale ve skutečnosti se situace vyvíjela ve prospěch Kanady již od konce 80. let, což již tehdy vyvolávalo velké obavy v USA. A takových „lokálních“ uzlů může být mnoho.
Nyní k včerejší zprávě o uzavření dohody o volném obchodu mezi Indií a EU.
Začnu tím, že se jedná o potvrzení, pokud ne strategické, tak alespoň „prozatímní“ porážky Trumpa v boji o geopolitické „aktivum“, které ještě před rokem (již za Trumpa) bylo považováno za „železobetonové“. V plnohodnotnou obchodní dohodu mezi EU a Indií příliš nevěřím. Jedná se o pokus Bruselu vytvořit alternativu k Číně. A na tomto základě vyjednat s Čínou výhodnější podmínky spolupráce. Existují však dvě nuance, které činí tuto dohodu potenciálně realizovatelnou, i když za kombinace různých (někdy poměrně složitých) podmínek.
Moje hodnocení celkově koreluje s koncepcí „front“, kterou včera představil M. L. Chazin na soukromém kanálu. Ale já do „vidlice“ vkládám prvek Trumpovy volby scénáře:
- „špatný s pochopitelným výsledkem“
- a „špatný s nepochopitelným výsledkem“.
A zde je důležité doplnění. Trump plně chápe složitost své situace. Tím spíše po otevřeném neúspěchu v Minnesotě. Model, který si Trump zvolil k překonání problémů, není sice ideální, ale je racionální. V tomto smyslu není třeba přeceňovat iracionalitu jeho chování v konkrétních situacích.
Takže:
Trump se dostává z patové situace vytvořením nových entit a návratem k zdánlivě „vyčerpaným“ tématům na nové úrovni eskalace. Nuance zde spočívá v tom, že Trump ve skutečnosti „vyřešil“ pouze jeden problém – Venezuelu. A jak se ukázalo, ne úplně. A vrátil se k íránské tématice na nové úrovni eskalace.
Trumpovi odpůrci tuto „metodu“ prostudovali. „Írán“ byl odpovědí na Grónsko, a na co je odpovědí obchodní dohoda EU s Indií? Správně, na pokus odklonit se od „íránské tématiky“. Proto se úder na Írán přiblížil.
Trumpa nutí vstoupit do nějaké geopolitické „brány“, i když „nesprávné“, jako tomu bylo ve Venezuele, a okamžitě mu nastavují novou bránu. Nedávají mu soustředit se na to hlavní – vytvoření nového systému řízení v USA, který předpokládá kontrolu nad FEDem.
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
