Jevstafjev: vyřadit Ukrajinu…

…z globálně významných geopolitických procesů
Prof. Dmitrij Jevstafjev      22. 12. 2025

Dnes, jako obvykle v pondělí, mám na všech kanálech hypotézy, domněnky a úvahy.

Úvah je více, ale to je dáno zvláštnostmi událostní pauzy, která v posledních týdnech vznikla ne náhodou. Aby se ve veřejném prostoru začaly dít významné události, je třeba změnit kontext. A všichni jakoby naznačují (a to už „nahlas“), že iniciátorem změny kontextu by měl být Donald Trump.

Začnu úvahou. Západ samozřejmě nepovažoval situaci na Ukrajině za hlavní uzel geopolitického soupeření o zachování americkocentrické globalizace. Boj začal již v roce 2007, pravděpodobně s vědomím nevyhnutelnosti strukturální krize ve světové ekonomice. „V krajním případě“ měla tato linie mimochodem vést k vzniku „americkocentrického světa“ téměř bez USA. Příliš blízká a rychlá perspektiva vytvoření takového systému přivedla Donalda Trumpa do Bílého domu, ale ne podruhé, nýbrž poprvé.

Vraťme se k hlavní otázce: v rámci této logiky by se přetvoření americko-centrické globalizace uskutečnilo nejen na úkor drancování, ale i rozdrobení postsovětského Ruska. Řídící centra tohoto rozdrobení by přitom nebyla umístěna v USA, ale v Evropě. Do toho byla prostřednictvím vnitroruské skupiny vlivu zabudována strategie „integrace prostřednictvím deindustrializace“ Ruska, kterou zjednodušeně nazývám „ropa výměnou za potraviny a potěšení“. Ukrajina byla považována výhradně za nástroj „otevření“ Ruska.

Obecně je již na čase začít analyzovat historii konfliktu kolem Ukrajiny od roku 2012 z hlediska „historické geopolitiky“ a historické geoekonomiky a pokusit se „vložit“ chronologii do klíčových zvratů v chování geopoliticky nejdůležitějších hráčů.

Nyní je, podle mého názoru, všem hlavním hráčům v euroatlantické politice jasné, že Ukrajinu je třeba, pokud ne úplně vyřadit z globálně významných geopolitických procesů, tak alespoň odstranit z centrálního místa, které Kyjev „náhodně“ zaujal. Ale odstranění  znamená vznik několika velmi bolestivých vírů, které se dotýkají nejen zájmů, ale i současného stavu klíčových hráčů.
Dvě hypotézy vyplývající z tohoto základního předpokladu:

• Hypotéza 1. Ve snaze odstranit Ukrajinu z pozice ústředního prvku systému se různé skupiny prozápadních sil snaží odstranit právě ten nástroj, který se stal nepoužitelným. To nemá nic společného s možností uzavření jakési strategické dohody s Ruskem, o které sní podstatná a nejagresivnější prozápadní část naší elity. Nejsme vnímáni jako hráč. Aby se situace začala měnit, je nutné vyhlásit vlastní neoglobální projekt, a ne zasahovat do plánů jiných hráčů. Možná se to podaří s projektem „Neoglobální Evropa“, ale pouze pokud se podaří zlomit protihru Londýna s rozvíjením nacionalisticko-izolacionistických nálad v Rusku.
  Z této hypotézy vyplývá předběžný závěr, že západní země (a také Čína) vycházejí z neschopnosti Ruska plně formulovat vlastní projekt. V důsledku toho bude Rusko nuceno po zvážení všech možností přistoupit k jednomu z nich.
  
• Hypotéza 2. Demontáž všech hlavních euroatlantických a evropských institucí (možná při zachování jejich formální existence) je prvkem prakticky všech „projektů“, které se nyní začínají rýsovat na „šachovnici“. Tématem nové institucionalizace je třeba se zabývat vážně. Již velmi dlouho (od počátku 70. let) jsme „Velkou Evropu“ (s vnějšími pokračováními – Arktidou, Středomořím, částečně Afrikou) nepovažovali za „konkurenční zónu“. Poslední epizodou byl pokus odtrhnout Československo od sovětské „sféry vlivu“. A v té době to už, jak jistě souhlasíte, nebyl úplně „projekt“.
  V Evropě tedy může nastat pro nás zcela nová situace.

Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir

Pozrieť si ďalšie preklady St. Hrocha