Prof. Dmitrij Jevstafjev 26. 11. 2025
Komentátoři Petr Lodov a Trofim Tatarenko si do svého, v Rusku populárního, pořadu „Izolenta-Live“ pozvali profesorа Dmitrije Jevstafjeva, aby s ním rozebrali klíčovou tezi:
„Pokud jste se dohodli s Američany, počítejte, že vás podrazí.“
Na příkladu dohody SALT-2, politiky Donalda Trumpa a současných jednání profesor ukazuje, jak USA využívají smlouvy k získání času a jak je možnost podvodu zakotvena v samotném americkém systému. Diskutuje se o perspektivách Ukrajiny, Venezuely, vlivu globalistických sil a strategických úkolech Ruska…
Je tu otázka: Můžete potvrdit nebo vyvrátit tezi: – „pokud podepisujete dohodu s Američany, počítejte s tím, že vás už podrazili“…
Obecně ano, ale jsou tam závažné nuance: – zda vás už podrazili, nebo ještě ne, kdo konkrétně vás podrazí – ta otázka má mnohem důležitější obsah než formu. Američani vytvořili situaci (v politice i v ekonomice), kdy vás mohou podrazit na různých úrovních, jakože ten, s kým jste se domluvili, a on vás podrazil, vůbec za nic nemůže. Domluvili jste se například s Donaldem Trumpem a pak vás podrazili na úrovni kongresu anebo se na vás vykašle příští prezident. Může za to Trump? Nemůže – je čistý a průzračný jako ranní rosa. Pro něj jsou všichni přáteli – jak jsem pochopil, tak po Kim-čeng-unovi se rýsuje Nicholas Maduro.
Bylo by to komické, pokud by to nebylo tak smutné, protože na podobné situaci kdysi pohořel James Carter, když podepsal smlouvu SALT-2. Před fotografy se s Leonidem Iljičem (Brežněvem) objali a políbili…, no a pak Kongres odmítl ratifikaci a následující prezident Reagan vůbec řekl, že to bylo za předchůdce a vůbec ho to nezajímá. A to, nad čím řadu let pracovaly týmy expertů, se žbluňknutím spadlo do záchodu. Vtip byl v tom, že jsme v té době v různých vojenských technologiích byli dost daleko před nimi – a oni hráli o čas.
Taková je americká technologie vyjednávání, kdy protahováním získávají čas ve věci, o níž dopředu vědí, že ji na nějaké úrovni shodí se stolu.
Důležité je, že u nich je to věc konstrukční a nikoli emocionální. Tam nejde o to, zda je Trump, či Rubio takový či onaký, ale je to konstrukčně vloženo do amerického politického systému – možnost podrazit partnera, kterým nemusí nutně být protivník. Jako kdyby zrovna tak nepodrazili Angličany a zejména Němce…
Takže naše mlčení znamená, že se snažíme pochopit, s kým vlastně jednáme?
Přesně tak. Jsem přesvědčen, že naše vedení velmi dobře ví, že při takové konfiguraci americké politické moci (a ona v nejbližší době jiná nebude, spíš bude horší z hlediska degradace rozhodování) nás mohou podrazit kdykoli. Trump není schopen prosadit vůbec žádnou dohodu s námi, která bude jen minimálně vyhovovat našim zájmům.
A ještě jedna důležitá věc: – my jsme samozřejmě lidé specifičtí, pichlaví, někdo mokřejší, jiný sušší, pokud jde o klima, a učíme se na vlastních chybách a ne na cizích. Poučení ze SALT-2, poučení z Jelcina, jak ho podráželi, poučení z „Istanbulu“, „Minska“, jsme si snad přece jen vzali. Jakože si počkáme, kam až Trump zajde…
Musím vám ale říci, že Trump tentokrát nezašel vůbec nikam. Po Aljašce poprvé někam šel, pokoušel se prosadit nějaké varianty dohody. Ale nyní se nevydal vůbec nikam a řekl – „tady to máte a zkuste to“ – při vědomí, že šance je minimální.
Oni mají takový zvyk vést jednání za účasti takových těch seriózních hráčů – bez účasti Ruska – a vydávají silná prohlášení… – ale Trumpovi opět vystavili podmínky, na něž Rusko nikdy nepřistoupí…
No, řekli mladému Driscolovi, zaujímajícímu málo významnou funkci v silových úřadech – ministra pozemního vojska: – „koukej, jsi mladej, ambiciózní, kámoš viceprezidenta Vance. Pojedeš na jednání a zkusíš to tam u Ukrajinců, Evropanů a Rusů (s Moskvou mu to, pravda, nevyšlo) prosadit a můžeš si otevřít skvělou kariéru“… A on chce tím spíš, že je dlouho volné místo poradce prezidenta pro národní bezpečnost. Něco ale bude, protože dnes ráno tato fáze mírotvorby skončila a otázkou je, kdy začne další. Myslím si, že dlouho čekat nemusíme, že ještě v prosinci bude pokračovat toto, s prominutím – šprajcování, a teprve pak poběží jednání o tom, na čem je skutečně možné se dohodnout, s přihlédnutím k zájmům Ruska.
Podmínky pro Kyjev budou zjevně horší.
Nicméně chci ještě připodotknout:
- Že toto období není obdobím, kdy nechají Kyjev jen tak – oni mu dají volnou ruku, aby aspoň nějak změnil situaci, což znamená zintenzivnění teroristických akcí na území Ruska atd, protože na frontě už toho moc předvést nemůže.
- To, jak se Trump distancoval od plánu svého jména, vypovídá o tom, že má jiné starosti ve Washingtonu, ale hlavně nyní nemá vážný nástroj vlivu na Kyjev. Vyslat tam mladého rázného Driscola, aby jim ukázal „kde zimují raci“, to ještě ano. Ale prolomit Kellogovu síť dnes nedokáže – ačkoli to, jak rychle Kelloga „vyvedli z pláže“, hovoří o tom, že tam bylo cosi úplně na hranici loajality – což je pro Trumpa velmi důležité.
Víte, já mám pocit, že administrativa USA chce rukama Evropy tento plán zlikvidovat a umýt si ruce… – ale dovolí Trumpovi vnitropolitické prostředí uniknout z vyřešení otázky Ukrajiny?
Řeknu to asi takto: – zda stihne Trump uniknout z Ukrajiny ještě před tamním krachem, to je otázka jen teoretická. Ale otázka vyvléknutí se z Venezuely, je otázka praktická. Výborně chápu, proč se Trump snaží z Venezuely vyvléknout, protože má evidentně informace, že by to tam nebyla žádná procházka. Ale dohodička typu Iránu, kdy se efektně odbombardovali na prázdný objekt, ohlásili slavné vítězství a odletěli, to se s Madurem, nevím proč, nepodařilo. Všichni nejspíš chápeme, že to, co se dělo poslední dva týdny, byly manévry právě kolem takové dohodičky podle iránského scénáře. Ale cosi neklaplo.
Já si myslím, že to neklaplo proto, že ve Venezuele proti Trumpovi nehrají nějací místní Che Guevarrové, ale docela seriózní globalistické síly – viz Britové, kteří tam historicky mají svoji vlivovou zónu, svoji síťku a skrz naskrz naftaře atd. Ale vycouvat tak, jak couvá nyní Trump, to je ta nejhorší varianta jak zmizet. To je mnohem horší, než Zátoka sviní za Kennedyho.
Je tu ale další moment, kterým není Ukrajina a dokonce ani Venezeula…
Hlavním jeho problémem jsou Epsteinovy soubory, kde je mazec už bez ohledu na to, jaká bude autorita americké státní moci a všechny elitní politické síly Ameriky jednají podle zásady „po nás spálená země“ – všechno do základů zničit silou.
A další věc: – slyšeli jste v posledních dvou týdnech něco závažného o Gaze? No, boje tam sice ještě nezačaly, ale příměří už neexistuje… Znamená to, že je v ohrožení největší a jediný Trumpův projekt dovedený do stadia realizace.
No, odchod z Ukrajiny a pád Zelenského je problém, který může být zmírněn poukazem na to, že to tam v Kyjevě oni rozkradli všechny peníze (i když většinu těch peněz ukradli ještě ve Washingtonu a v Kyjevě se jen praly). To ale není největším Trumpovým problémem.
A poslední otázka: – Jak se Rusko blíží ke konci roku z hlediska tohoto strategického procesu – jaké vidíte hlavní směry – jsme pod tlakem, musíme za každou cenu uzavírat nějakou dohodu?
Především spěchat se nemá nikdy, zejména ne, pokud nevíte, s kým máte skutečně co do činění. A co nás nutí honem běžet uzavřít s Američany smlouvu, o které oni sami vědí, že ji nemohou ani sami splnit, ani dosáhnout jejího plnění druhými. Nejspíš vás ale, kolegové, zklamu, protože říkám, že konec tohoto roku, tak i vůbec první jednání „Endšpílu“ této fáze boje o západní frontu Eurazie, kdy se konflikt na Ukrajině změnil v konflikt kolem Ukrajiny, leží ve sféře vnitřní politiky a vnitřní ekonomiky. V žádném případě nesmíme dopustit porušení vnitropolitické soudržnosti. Protože jediný způsob, kterým euroatlantisté můžou proti nám bojovat, a pokusí se nás nikoli porazit (to vědí, že nedokáží), ale ohnout k pro nás nevýhodné variantě míru, jsou právě vnitropolitické problémy – prolomení soudržnosti, vážná sociálně-ekonomická krize, chcete-li nějaká regionální fronta… – oni zkusí všechno.
To vše se, podle mého, musí rozhodnout do konce ledna příštího roku – všechny úkoly leží právě tam. Ale na vnějším obrysu bych teď vůbec nikam nespěchal.
Níže uvedu jeden typický z řady komentářů diváků: (překl.)
@aidenbeahm16:
Souhlasím s profesorem. Obecně je to jedna věc. Zradí nebo nezradí – to není otázka. Určitě podrazí – to je jediné celosvětově uznávané, upřímné tvrzení. Protože „Američan“ není národnost, pohlaví ani stav duše. Američan je profese. Jsou v tom opravdu profíci. Předčili dokonce i Židy.
https://www.youtube.com/watch?v=1ZIglAkg2JE
https://t.me/dimonundmir
