Jsou Trumpovy plány na válku v Íránu v troskách?
Strana.ua 04. 03. 2026
Trumpovi lidé jistě zvažovali různé varianty vývoje událostí.
S pokračováním války v Íránu se šíří názory, že americký prezident Donald Trump udělal chybu, když se rozhodl zaútočit na tuto zemi. A teď se tam zaplete stejně jako Rusko na Ukrajině v roce 2022, což pro něj může znamenat politickou katastrofu.
Tyto odhady vycházejí z aktuálního vývoje: navzdory smrti íránských vůdců země pokračuje v odporu a způsobuje USA a jejich spojencům značné škody. A zatím nic nenasvědčuje vnitřnímu povstání nebo „přeškolení“ íránských elit, které by mohly vést k rychlé realizaci cílů USA a Izraele.
Zároveň se však předpovědi o blížícím se krachu celého plánu USA ve válce proti Íránu jeví jako poněkud předčasné.
Začněme tím, že „podle vědy“ je při přípravě jakékoli vojenské operace nutné zohlednit různé scénáře vývoje událostí. Přitom je třeba plánovat zdroje potřebné pro válku na základě nejhorších scénářů, aby jich bylo dostatek, i když se původní plány na rychlý úspěch nenaplní.
Předpokládat, že Washington vsadil vše na plán „Teherán za tři dny“ a poté, co se nenaplnil, neměl žádnou jasnou představu o dalších krocích, lze pouze na základě teze o úplné intelektuální a profesionální degradaci vojensko-politického vedení USA. Akce Američanů ve Venezuele a počáteční fáze kampaně proti Íránu však na to nijak neukazují: pracují efektivně a s pečlivým plánováním.
Je proto logické vycházet z toho, že Washington se připravil na několik scénářů, včetně dlouhodobé války. Tím spíše, že jak jsme již psali, podmanění Íránu a jeho přeměna na stát zcela závislý na USA je základním kamenem celé politiky Trumpa a jeho administrativy v oblasti globální změny světového řádu a zachování americké dominance. Proto na to mohou Spojené státy vynaložit nemalé síly a čas. Ale i rizika pro ně (a osobně pro Trumpa) jsou obrovská.
Lze tedy předpokládat, že při plánování útoku na Írán vycházely USA z několika scénářů.
- První, nejžádanější: rychlé vítězství. Podmíněný scénář „Maduro-2“ předpokládá odstranění nejvyššího vedení země s následným povstáním a svržením režimu nebo „převedením“ nových íránských vůdců na svou stranu. V tuto chvíli se tak nestalo. Je však příliš brzy tvrdit, že takový scénář je již 100% nereálný. Stále není jasné, kdo se stane novým nejvyšším vůdcem Íránu. Informace o zvolení syna zavražděného Alího Chameneího do této funkce zatím nebyla potvrzena.
Na druhou stranu absence jednotného centra moci značně ztěžuje jakékoli dohody Američanů s Teheránem, protože neexistuje osoba, která by jako Delcy Rodríguezová ve Venezuele mohla převzít odpovědnost za obrat v politice země. Proto Írán pokračuje ve svém dosavadním, předem stanoveném kurzu a, pokud lze soudit, se moc fakticky soustředila v rukou KSIH. Nejpravděpodobnějším kandidátem na roli nového ajatolláha je syn Chameneího Mojtáb, který má blízko právě k této struktuře. Zatím také nejsou patrné žádné známky začátku masových protestů nebo ozbrojených vzpour. To znamená, že scénář rychlého vítězství není příliš pravděpodobný, ale nelze jej zcela vyloučit. Je třeba počkat na volbu Chámeneího nástupce a následné události.
- Druhý scénář: válka střední délky. Jak řekl Trump, „možná čtyři týdny, možná méně, možná i více“. To znamená do jednoho měsíce, maximálně do dvou. Tento scénář vychází z toho, že k rozbití moci ajatolláhů bude nutné bombardovat Írán ne dny, ale týdny, zabíjet vůdce, ničit zásoby raket a současně se snažit vyvolat rozkol ve vedení země a podnítit protesty a vzpouru obyvatelstva. Včetně vyvolání povstání Kurdů, na čemž podle údajů médií Američané nyní aktivně pracují.
Izrael a USA tento scénář již fakticky realizují. Jeho úspěch však závisí na dvou faktorech.
Za prvé, na míře stability íránské vlády, zásobách zbraní a také na možné pomoci Číny s jejich doplněním. Izrael včera oznámil prudký pokles počtu raketových útoků Íránu v posledních dnech, což spojuje s neustálou prací na ničení odpalovacích zařízení. Dnes USA oznámily snížení počtu raketových útoků o více než 80 %. To však může souviset i s taktikou Íránu.
Zadruhé, realizace tohoto scénáře závisí na tom, zda se na straně USA a Izraele postaví země a síly Blízkého východu: Turecko, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, irácký Kurdistán, Ázerbájdžán a Pákistán. V současné době Američané a Izrael aktivně pracují na jejich zapojení. A pokud země Perského zálivu ve válce proti Íránu reálně příliš nepomohou, Turecko a iráčtí Kurdové mohou poskytnout síly pro pozemní invazi, což bezpochyby výrazně zkomplikuje situaci Teheránu. I v tomto případě však může pomocí bezpilotních letounů vnutit invazním silám poziční válku, podobnou té, která nyní probíhá na Ukrajině, a zabránit jim v hlubokém průlomu. Opakujeme však, že vstup velkých regionálních hráčů do války velmi vážně zhorší situaci Íránu.
- A konečně třetí scénář – dlouhá válka, která může trvat měsíce, ba dokonce roky.
Předpokládá se, že to bude politický rozsudek pro Trumpa a Republikánskou stranu a že USA na to v zásadě nejsou připraveny, a to jak kvůli obětem mezi vojáky, tak kvůli ekonomickým ztrátám: vysokým výdajům na válku při již tak obrovském rozpočtovém deficitu a státním dluhu, cenám ropy. Kromě toho se má za to, že Trump nebude vést dlouhou válku, protože by to bylo katastrofou pro jeho spojence v zemích Perského zálivu kvůli ochromení vývozu energetických surovin. A pro světovou ekonomiku by to mělo extrémně negativní důsledky.
Mnohá z těchto tvrzení jsou však sporná.
- Za prvé, USA jsou samy největším světovým vývozcem energetických surovin. Z ekonomického hlediska proto pro ně růst cen není problémem, ale ziskem a vyrovnáním obchodní bilance „v plusu“. Je pravda, že v případě růstu cen ropy zdraží palivo uvnitř samotných Spojených států. Teoreticky však Trump může přesvědčit ropné a plynárenské společnosti, aby část nadměrných zisků z růstu cen použily na dotování domácích cen, aby zabránily jejich růstu. Dříve se to v USA nikdy nepraktikovalo, ale současná situace je mimořádná.
- Zadruhé, růst cen ropy silně zasahuje dva největší konkurenty USA: Evropskou unii a Čínu. Pro Trumpa to nemá žádné nevýhody.
- Zatřetí, na tomto pozadí utrpení zemí Perského zálivu Trumpa stěží ohromí. Koneckonců, i ony jsou konkurenty amerických energetických zdrojů. A Dubaj je navíc konkurenčním finančním centrem. Válka vyvolá útěk kapitálu z regionu do USA.
Vedlejším účinkem prodlužování války je výrazné zlepšení finanční situace Ruska díky růstu cen energetických zdrojů a neméně výrazné snížení dodávek raket pro protivzdušnou obranu a dalších zbraní na Ukrajinu. To však Washington pravděpodobně příliš nerozhodí. Naopak: ukrajinské úřady budou o to vstřícnější, pokud jde o podmínky míru, aby Trump mohl oznámit ukončení další války.
Celkově se dlouhá válka v Perském zálivu dobře hodí do Trumpovy koncepce nového světového řádu:
Amerika musí vypadat mnohem lépe než všechny ostatní regiony světa; ať tam panuje chaos a válka – tím více peněz v panice přiteče do USA.
Existuje však jeden skutečně mimořádně nebezpečný problém pro prezidenta USA v případě dlouhé války – ztráty mezi americkými vojáky.
Ačkoli Trump a jeho spolupracovníci v posledních dnech aktivně „napodobují“ Vladimira Putina a opakují jeho frázi: „Vojenská operace bude pokračovat přesně tak dlouho, jak bude nutné k dosažení jejích cílů“, je zřejmé, že v současné situaci americká společnost, která nepodporuje ani Trumpa, ani válku v Íránu, nepřijme ani 1 % ztrát, které utrpělo Rusko během války na Ukrajině.
Fotografie potápějící se americké vojenské lodi na titulních stránkách novin, hromadné zprávy od armády o ztrátách na životech (a ty se již pomalu začínají objevovat) mohou v USA vyvolat skutečné politické tsunami, které smete jak Trumpa, tak Republikánskou stranu.
Soudě podle toho, jak americké jednotky postupují v současné válce s Íránem, si Washington tuto hrozbu jasně uvědomuje. Velení vynakládá velké úsilí, aby minimalizovalo ztráty.
Na jedné straně je flotila odvedena dále od íránských břehů a značná část amerických vojáků byla evakuována ze základen v regionu. Na druhé straně se Američané snaží, aby hlavní břemeno války nenesli oni, ale jejich spojenci.
Tak například hlavní údery proti Íránu nyní provádějí Izraelci. Washington intenzivně přesvědčuje Kurdy, země Perského zálivu a další sousedy Íránu, aby s ním vstoupili do války, a deleguje na ně možnost zemřít na jeho území. Velký negativní vliv na ochotu USA pokračovat ve válce by mohly mít údery bezpilotních letadel na objekty na americkém území: na ropné rafinerie, ropné a LNG terminály v přístavech, další zranitelnou infrastrukturu a vojenské cíle (letadla na letištích atd.).
To by znamenalo zopakovat v USA ukrajinskou operaci „Pavučina“. Není však jasné, zda je Írán k tomu schopen. Jeho speciální služby dosud nic podobného neprokázaly.
Pokud se Američanům podaří udržet linii války na dálku cizími silami, aniž by utrpěli velké vlastní ztráty, a v ekonomickém plánu nedopustí růst cen pohonných hmot uvnitř USA, budou moci válku pokračovat ještě dlouho. Válku, během níž budou jiné země nést lidské a ekonomické ztráty, zatímco Amerika bude sklízet plody v podobě nadměrných zisků pro svůj ropný a plynárenský průmysl a zbrojní průmysl, dva pilíře Republikánské strany.
A zastavit tento proces tím, že se Trump přiměje co nejrychleji ukončit válku, aniž by dosáhl „cílů vojenské operace“, je možné pouze v jednom případě: pokud americké jednotky a objekty utrpí velké ztráty.
https://strana.today/news/501317-kakie-stsenarii-razvitija-vojny-v-irane.html
