Prof. Dm. Jevstafjev 22. 12. 2024
Skandál spojený s návrhy, které se nyní nelegitimní Zelensky pokusil předložit slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, se ukázal být výjimečný i na poměry současných ukrajinsko-evropských vztahů, které, jak se zdá, měly vše od urážek německé kancléřky až po podpis dnes již zapomenuté dohody o politické unii s Polskem 8. července 2022.
Připomeňme si podrobnosti:
Zelensky nabídl Ficovi, podle jeho slov, 500 milionů eur ze zabaveného ruského majetku výměnou za neutralitu vůči projektu vstupu Ukrajiny do NATO. Současně se hovořilo také o tom, že by Slovensko mohlo získat možnost prodloužit tranzit ruského plynu přes Ukrajinu. Podle Zelenského verze je to možné v případě, že Slovensko bude ruský plyn odebírat, ale nebude za něj platit – jak to dlouhodobě dělá sama Ukrajina, která se později zaštiťuje rozhodnutími mezinárodních arbitrážních soudů. Jednoduše řečeno, Slovensku, zastoupenému svým premiérem, bylo nabídnuto, aby s Ruskem jednoduše vyběhlo a využilo přetrvávající důvěry Moskvy v Bratislavu.
Na Zelenského chování není nic překvapivého. Je to obvyklá „ukrajinská geopolitika“, jen umocněná uvědoměním si politické časové tísně v důsledku hrozící vojenské porážky. Z hlediska evropské politiky je však v situaci řada kuriózních momentů.
- Za prvé. Otázka osudu ruských aktiv netrápí jen Zelenského, ale i evropské elity. Zelensky samozřejmě mluvil s Ficem nezávisle a beze svědků, ale je téměř nemožné si představit, že by se i ta nejjednodušší schémata (a Ficem navrhované schéma mezi ně nepatří – to už je politický dvojsečný přístup) mohla uskutečnit bez přímé účasti Evropské komise a celoevropských finančních institucí. Zdá se, že Zelensky se prostě pokusil s přímočarostí typickou pro ukrajinské politiky obrátit proti sobě to, o čem se již v kancelářích evropských úředníků diskutuje.
- Za druhé. Otázka tranzitu ruského plynu do Evropy zůstává pro evropské elity velmi bolestivá, a to navzdory četným prohlášením, že se Evropa údajně naučila žít bez ruského plynu. A hledají různé možnosti, jak dodávky plynu z Ruska obnovit, aniž by musely činit jakékoli politické či ekonomické ústupky. Je třeba poznamenat, že souběžně s otázkou ukrajinského tranzitu, která byla během horké linky s prezidentem Putinem dotažena do konce, byly projednávány i další možnosti dodávek plynu do Evropy. Všechny však narážejí na potíže, které si Evropané sami vytvořili svou krajně nerozumnou sankční politikou. A nyní, po Ficových prohlášeních, se ostrost tématu jen zvýšila.
- Za třetí. Novinkou na „obrázku“ je skutečnost, že slovenský premiér riskoval, že se obsah jeho rozhovorů se Zelenským dostane na veřejnost. Není pochyb o tom, že Zelensky vedl podobné rozhovory i s jinými evropskými představiteli, ale dříve evropští politici o svých pocitech z „ukrajinské geopolitiky“ raději mlčeli, aby nepoškodili obraz Ukrajiny jako nejdůležitějšího spojence EU. Skandál po Ficových výrocích se samozřejmě také snažili utlumit, ale bez většího úsilí. To může svědčit o změně postoje k současné vládě v Kyjevě i v EU. Zelenského mají všichni plné zuby nejen v USA, ale i v Evropě.
Obecně je diagnóza situace velmi jednoduchá: v důsledku Zelenského jednání, které je z hlediska veškeré diplomatické slušnosti vysloveně hulvátské, vznikla výrazná informační krize, v níž se do značné míry změnil postoj evropských elit k Ukrajině. A pokud bude Zelensky ve svých diplomatických eskapádách pokračovat – a on, soudě podle jmenování hulvátského Andrije Melnyka, autora idiomatické fráze o německém kancléři jako o „uražené jitrnici“, velvyslancem Ukrajiny při OSN, pokračovat bude – může se informační krize změnit v krizi politickou pro Kyjev. A to může vést k tomu, že Kyjev ztratí legitimitu delegovanou Západem – vlastní legitimitu už dávno nemá.
Preklad: St. Hroch, 23. 12. 2024
Zdroje:
Pridaj komentár