Prof. Dm. Jevstafjev          22. 12. 2024

Skandál spojený s návrhy, které se nyní nelegitimní Zelensky pokusil předložit slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, se ukázal být výjimečný i na poměry současných ukrajinsko-evropských vztahů, které, jak se zdá, měly vše od urážek německé kancléřky až po podpis dnes již zapomenuté dohody o politické unii s Polskem 8. července 2022.

Připomeňme si podrobnosti:
Zelensky nabídl Ficovi, podle jeho slov, 500 milionů eur ze zabaveného ruského majetku výměnou za neutralitu vůči projektu vstupu Ukrajiny do NATO. Současně se hovořilo také o tom, že by Slovensko mohlo získat možnost prodloužit tranzit ruského plynu přes Ukrajinu. Podle Zelenského verze je to možné v případě, že Slovensko bude ruský plyn odebírat, ale nebude za něj platit – jak to dlouhodobě dělá sama Ukrajina, která se později zaštiťuje rozhodnutími mezinárodních arbitrážních soudů. Jednoduše řečeno, Slovensku, zastoupenému svým premiérem, bylo nabídnuto, aby s Ruskem jednoduše vyběhlo a využilo přetrvávající důvěry Moskvy v Bratislavu.

Na Zelenského chování není nic překvapivého. Je to obvyklá „ukrajinská geopolitika“, jen umocněná uvědoměním si politické časové tísně v důsledku hrozící vojenské porážky. Z hlediska evropské politiky je však v situaci řada kuriózních momentů.

  1. Za prvé. Otázka osudu ruských aktiv netrápí jen Zelenského, ale i evropské elity. Zelensky samozřejmě mluvil s Ficem nezávisle a beze svědků, ale je téměř nemožné si představit, že by se i ta nejjednodušší schémata (a Ficem navrhované schéma mezi ně nepatří – to už je politický dvojsečný přístup) mohla uskutečnit bez přímé účasti Evropské komise a celoevropských finančních institucí. Zdá se, že Zelensky se prostě pokusil s přímočarostí typickou pro ukrajinské politiky obrátit proti sobě to, o čem se již v kancelářích evropských úředníků diskutuje.
  2. Za druhé. Otázka tranzitu ruského plynu do Evropy zůstává pro evropské elity velmi bolestivá, a to navzdory četným prohlášením, že se Evropa údajně naučila žít bez ruského plynu. A hledají různé možnosti, jak dodávky plynu z Ruska obnovit, aniž by musely činit jakékoli politické či ekonomické ústupky. Je třeba poznamenat, že souběžně s otázkou ukrajinského tranzitu, která byla během horké linky s prezidentem Putinem dotažena do konce, byly projednávány i další možnosti dodávek plynu do Evropy. Všechny však narážejí na potíže, které si Evropané sami vytvořili svou krajně nerozumnou sankční politikou. A nyní, po Ficových prohlášeních, se ostrost tématu jen zvýšila.
  3. Za třetí. Novinkou na „obrázku“ je skutečnost, že slovenský premiér riskoval, že se obsah jeho rozhovorů se Zelenským dostane na veřejnost. Není pochyb o tom, že Zelensky vedl podobné rozhovory i s jinými evropskými představiteli, ale dříve evropští politici o svých pocitech z „ukrajinské geopolitiky“ raději mlčeli, aby nepoškodili obraz Ukrajiny jako nejdůležitějšího spojence EU. Skandál po Ficových výrocích se samozřejmě také snažili utlumit, ale bez většího úsilí. To může svědčit o změně postoje k současné vládě v Kyjevě i v EU. Zelenského mají všichni plné zuby nejen v USA, ale i v Evropě.

Obecně je diagnóza situace velmi jednoduchá: v důsledku Zelenského jednání, které je z hlediska veškeré diplomatické slušnosti vysloveně hulvátské, vznikla výrazná informační krize, v níž se do značné míry změnil postoj evropských elit k Ukrajině. A pokud bude Zelensky ve svých diplomatických eskapádách pokračovat – a on, soudě podle jmenování hulvátského Andrije Melnyka, autora idiomatické fráze o německém kancléři jako o „uražené jitrnici“, velvyslancem Ukrajiny při OSN, pokračovat bude – může se informační krize změnit v krizi politickou pro Kyjev. A to může vést k tomu, že Kyjev ztratí legitimitu delegovanou Západem – vlastní legitimitu už dávno nemá.

Preklad: St. Hroch, 23. 12. 2024

Starší článok

VŠETKO NA SVETE JE AKO BOH

Novší článok

Aký bude rok 2025?


Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *