Ilustračný obrázok: Pixabay
Raz príde deň keď pochopíš
Že nie všetci sú zradcami
No aby nastal tento deň
Sám musíš si prejsť zradami
Raz príde deň keď pochopíš
Vnútorná krása o čom je
Jak duša horí plameňom
Keď vonkajší lesk odmietne
Raz príde deň keď pochopíš
To prázdno mnohých múdrych viet
Že sami v sebe nie sú nič
Pokiaľ Ty pravdou nežiješ
Tiež jedného dňa pochopíš
Že nie je slabosť človeka
Láskavosť a odpúšťanie
Lež Sila v Tebe ukrytá!
Sonka Valovič Sazama
jún 2018
zo zbierky POLOTICHO
Stařec a hrdobec aneb básníkovo hrdobci a odvaha
Kdo ze zdejších nejen básníků by neznal disciplínu, které se za našich mladých let na SVVŠ říkávalo v hodinách češtiny: „literární rozbor“.
Měli jsme tehdy velmi jemnou, mladší paní profesorku. Líbila se nám od prvního setkání a také bylo zřejmé, že má ráda český jazyk, zejména literaturu. Hned v první hodině si nenuceně sedla na okraj první lavice a bez obvyklých úvodních frází a formalit začala tichým, klidným hlasem recitovat verše. Snad i věřila (dnes bych řekl:Ta naivka“), že jim budeme rozumět. Když skončila, usmála se na nás a položila otázku, kterou slyšel snad každý student, co škola školou stojí: „Co těmi veršíky asi tak chtěl básník říci?“
Nevím, jak to chodilo za vašeho mládí, vy zdejší básníci, ale u nás to dopadlo úplně stejně, jako když se blahé paměti jistá dělnická třída ze šroubárny pokusila o rozbor Nerudových „Písní kosmických“, konkrétně básně „Jak lvové bijem o mříže“. Co mělo být básníkovým výkřikem touhy po svobodě a překročení vlastního stínu, jsme samozřejmě my pubertou zmítaní nebyli schopni zachytit. Nebylo proto divu, že nám (stejně jako dělníkům ze šroubárny) z toho vylezli místo básníkových „hrdobců“ pouze brouk hovnivál zvaný „hrdobec“!
Dodnes vidím ten její pobavený, shovívavý úsměv, jak nás přejela svým pohledem a s povzdechem, jako by pro sebe, pravila: „To bude asi zase dřina!“
A přece nebyla.
S ní byla každá hodina klidná, vlídná a kupodivu i pro nehumanitní třídu zajímavá. Měla totiž dar, který jsem u jiných učitelů nepoznal. Uměla vycítit, kdy má student „den blbce“, a v ten den mu uměla dát pokoj. A když takový den připadl třeba na důležitou písemku, bez problémů takovou písemku uměla roztrhnout a dala „blbci“ druhou šanci, bez výčitek, bez tlaku a vždy s úsměvem!
Píšu to proto, že mě to nutká se vás, zdejších básníků, zeptat, jestli dokážete jít se svou kůží na trh i mimo okruh svých příznivců, kde se přece jen očekává jisté pochopení a porozumění i v případě, že třeba vaše verše zrovna nepadnou na úrodnou půdu podle vašich představ? Zajímalo by mě, jestli si vy básníci ověřujete zpětnou vazbu, jestli třeba z vašich veršů jiným nevylézají brouci hovniválové? Jestli chodíte do škol mezi mladé a zíráte, co všechno je, nebo může být, možné?
Měl jsem rovněž kliku na češtinářky, už od základky. A především díky jim jsem získal lásku k malebné české řeči a ke čtení. Měl jsem a mám dosud navíc i tetu (rapidně se jí blíží stovka ve zdraví a čipernosti), která mi až pomalu do mojí dosělosti posílala k narozeninám a k Vánocům knížku… Ty češtinářky nám nic neodpustily, a proto se mi ježí srst nad písemnými projevy nejen mnohých diskutérů, ale dokonce i tzv.žurnalistů a publicistů – shoda přísudku s podmětem budiž jasnou prubou:-).
Pokud jde o vztah k rodné řeči, jsme na tom tedy podobně. Výhradu ovšem mám k Vašemu příliš všeobecnému šťouchanci do básníků a jejich slabé odvaze „jít s kůží na trh“… Na jaký trh? Dnes, pokud již nemáte Jméno, nebo dobrý kontakt na vydavatele (ani to mnohdy nestačí), vydáte sbírku veršů jen vlastním nákladem, což není sice tak hrozné, ale chcete-li ji poslat do distribuce, pak je to, s ohledem na knihkupecké a vydavatelské marže, holý ekonomický nesmysl. Zaplať tedy místně píšícím básníkům, že aspoň na takovýchto platformách publikují. Jinak to je jako v jedné ze scének klasiků našeho humoru, pánů Šimka a Grossmanna: – „zkus říkat fóry do zdi… – když je fór dobrej, tak se zeď rozsype!“ – jinak, f-šecko dobrý! :-))
Aby bylo úplně jasno:
Moje práce – téměř každá čára a výpočet, které jsem kdy udělal – byly konfrontovány s realitou každodenního života (s trochou nadsázky řečeno!). Takový je holt úděl projektanta. Básníci tento úděl nést nemusí (alespoň si myslím); klidně si mohou psát básně do šuplíku, nebo je mohou, libo-li, umístit tady na Belobog a… a jen mlčet a myslet si své!
To, o čem píšete Vy, sthrochu, je podle mě důkaz nepochopení. Je mi naprosto jedno, s jakými obtížemi jak která profese bojuje o přežití (= publikování), protože každá profese má své specifické problémy – ale o tom přece můj příspěvek nebyl.
Ptal jsem se zdejších básníků, zda aktivně vyhledávají zpětnou vazbu na svou tvorbu (tedy zda „chodí s kůží na trh“), nebo jen mlčí, jak je tomu tady na Belobogu pod jejich básněmi. Nevšiml jsem si také (až jen tu a tam pochvalné reakce, ale i těch je/bylo jak šafránu) ani komentářů pod básničkami, natož aby se v nich samotní zdejší básníci „pustili sami do sebe“, třeba jako my ve škole, když jsme byli profesorkou vyzváni k rozboru básně. Prostě ticho, mlčení… zato téměř každý den další porce básní jako důkaz, že zdejší básníci ještě nevymřeli a… a vy čtenáři si myslete, co chcete.
Taky jsem se nesetkal s kantorem, který by bránil básníkovi v setkání s jeho žáky a ochuzoval by je vědomě o diskusi s ním, pokud by básník projevil zájem pří hodinách slovenštiny/češtiny.
Mě intimita tvorby (jakékoli lidské činnosti) vždy zajímala především z pohledu příjemců, tedy těm, kterým ona tvorba je určena! Až se vzpamatuji z milého a stále trvajícího úžasu z třetí desky Patra (Hieronyma) Dučáka Zahrada rajských rozkoší, kterou zde všem k zhodnocení umístil přítel Navaja, snad napíši nějakého Starce, kde bych se pokusil vysvětlit můj pohled na vztah dvou mě dráždících protikladů:
tedy intimity nitra a tvorby autora & konfrontace jeho tvorby s realitou (se skutečným životem).
Do té doby se Vám, sthrochu i zdejším básníkům, omlouvám, pokud mé „chození s kůží na trh“ někomu připadá jako Vaše „šťouchání“. Mohu se také omluvit:
„Omlouvám se všem zdejším básníkům i Vám, příteli, a slibuji, že se už ptát nebudu.“
Zbytečně se omlouváte… – to byl jen můj názor.:-)
Pridaj komentár